Karla (33): Jsem lesbička, zahořela jsem láskou k ženě

Na muže jsem nikdy moc štěstí neměla, spíše hromadu smůly. Ze sexu jsem nikdy dvakrát radost neměla a tak jsem ho úspěšně odmítala, až mě zase další chlap v pořadí opustil. A pak mi do života vkročila Lucie, nádherná ženská, která měla temperamentu a pochopení pro mou maličkost na rozdávání….

 

Pokud byste mi před lety řekly, že najdu štěstí až s ženou po boku, bez průtahů bych se vám vysmála do obličeje a významně si klepala na čelo. Dnes je tento fakt realitou a já jen stíhám hýřit štěstím na všechny světové strany. S Lucií jsme se setkaly před půl rokem v baru, já smutnila, ona si ke mně přisedla a začala mě nabíjet svou životní energii, ta ženská prostě v sobě měla nakažlivý drive. Po patnácti minutách v její společnosti jsem se smála jako smyslů zbavená, nadávaly jsme na chlapy a všechny problémy světa pojednou byly fuč. Vyměnily jsme si čísla a začaly jsme se vídat se až moc často. Vlastně nás to k sobě táhlo a já si dlouho dobu myslela, že jsou to jen sympatie a nic víc za tím prostě není. Bylo!

 

Ahoj, lásko...

Když jsme se ale spolu jakousi sobotu začaly dychtivě líbat, věděla jsem, že tady je něco jinak. Z Lucky vypadlo přiznání, že se hlásí k lesbičkám a já si honem vymyslela, že jsem tak trochu bisexuální. Podle reakce, kterou jsem pocítila v klíně, jsem byla ale lesbičkou v tu chvíli snad asi taky. Prostě se mi moc líbilo, s jakou vášní mě líbala, hladila a dráždila ňadra. Bylo to nádherné a já tak moc toužila po opakování. Jezdily jsme společně na výlety, psaly si, když jsme se neviděly a nechtěly bez sebe být. Jedna ve druhé jsme našly ten ztracený kus sebe, na který jsme pořád neměly to štěstí narazit. Nechtěla jsem řešit reakce okolí, vlastně mi byly úplně ukradené. Mou rodinu to asi položí až na lopatky, ale já jsem se pomalu a jistě smiřovala s životní rolí lesbičky a cítila jsem se v ní moc spokojeně. Vlastně už jako dlouho ne. Sex s Luckou byl úžasný. Přesně takový, jaký jsem jako žena potřebovala prožít. Avšak u mužů jsem naplnění nikdy nenašla. Věděla jsem, že díky Lucii jsem konečně kápla na štěstí a nehodlala jsem ho zříct.

A tak jsem šla s pravdou ven. „Moje rodina mě sice zavrhla, ale já vím, že jakmile pomine prvotní šok, bude zase dobře. A proč to sem píšu? Možná, že některá z vás je na tom úplně stejně jako já a po letech tak v sobě objevila šťastnou lesbičku. Neschovávejte se před světem, neváhejte to do něj vykřičet. Přijměte svoji novou sexualitu a užívejte si ji. Když ji budete maskovat, nikdy to nebudete vy. A to je přece naprostá škoda,“ uzavírá Karla.