Život se psem aneb cesta za společnými zážitky

Trávit čas se svým psem je velmi důležité, a pokud k tomu také přidáte společnou činnost, uděláte dobře jemu i sobě. Tentokrát se zaměříme na aktivitu, která přirozeně baví snad každého chlupáče. Dogfrisbee!

Zjednodušeně se dá říci, že jde o aportování s diskem. Pokud se ale na tento sport podíváme podrobněji, zjistíme, že má své charakteristiky, pravidla – a konají se v něm závody na světové úrovni.

 

Z rebelství fenomén

Dogfrisbee proslavil v roce 1974 v USA Alex Stein se svým vipetem Ashleym, když během přestávky jednoho
z nejsledovanějších baseballových utkání mezi Dodgers a Reds vtrhl na hřiště a 10 minut si tam se svým psem „hrál“. Diváci byli natolik nadšení, že je ochranka nechala si dohrát a teprve po skončení představení Alexe zatkli. V tom zmatku se Ashley ztratil. Naštěstí má příběh happyend a po několika dnech se znovu šťastně setkali. Zápas tehdy běžel v živém vysílání, v rozhlase i v televizi, proto se o jejich rebelském kousku dozvěděla celá země. Hvězda se zrodila a dalo by se říci, že v podobném duchu show se dogfrisbee nese dodnes.

 

Pro radost i ku zdraví

Dogfrisbee není jen zábavným sportem, neboť si s sebou nese řadu výhod pro zdraví a pohodu psa. Pravidelná fyzická aktivita pomáhá psům udržovat kondici a posiluje jejich svaly a klouby. Navíc dogfrisbee posiluje vazby mezi psem a jeho majitelem, protože vyžaduje spolupráci a důvěru mezi oběma stranami. Pro majitele psů znamená skvělou příležitost k trávení času venku.

 

Pravidla dogfrisbee

Podstata dogfrisbee je relativně jednoduchá. Hlavním cílem je, aby pes chytil a vrátil frisbee svému majiteli co nejrychleji a co nejefektivněji. „Dogfrisbee je sport, kde spolu tvoří tým pes a hráč. Podstatné je, aby pes dokázal chytit hozený disk ještě ze vzduchu. Soutěží se v distančních disciplínách (na rychlost, vzdálenost, přesnost) nebo ve freestyle, tedy v sestavě na hudbu, složené z různých prvků, jako jsou přeskoky nebo odrazy od těla hráče. Hodnotí se provedení, originalita, plynulost i pokrytí plochy,“ vysvětluje Michaela Andrová, trenérka dogfrisbee
a ambasadorka značky Fitmin.

V České republice můžete vyrazit na distanční nebo freestylové závody. Pro distanční disciplíny vám bude stačit pouze jeden disk a různí se podle toho, na co se zaměřují. Timetrial vyžaduje rychlost, Dogdartbee přesnost, při Quadrupedu se hodnotí co největší vzdálenosti a SuperMinidistance představuje kombinaci všech těchto disciplín. Na freestylový závod můžete využít až deset disků a skládá se ze tří kol. První a třetí kolo je freestylová sestava, druhé kolo je Minidistance. Sestavy doprovází hudba a skládají se z různých triků
a společných prvků.

Jak začít…

Začít s dogfrisbee je snadné pro psa a také pro jeho majitele. Prvním krokem je mít vhodný frisbee, navržený speciálně pro použití se psy. Poté je důležité trénovat psa základní dovednosti, jako je chytání a návrat
s frisbee. Postupně lze přidávat složitější triky a kombinace. Existuje mnoho klubů a organizací po celém světě, které nabízejí tréninkové kurzy a soutěže v dogfrisbee. „Vůbec nejlepší je se porozhlédnout, zda v okolí někdo dogfrisbee netrénuje, a zajít si na první lekci pro dobrý základ. Jinak pro začátek stačí dva disky. Klíčové je motivovat psa, aby se do jednoho zakousnul – nejdříve třeba poslat disk kutálet se po zemi, potom házet na kratičkou vzdálenost a postupně prodlužovat. Dva disky slouží posléze k tomu, abychom cvičili dobré aportování, rychlé vracečky a měli čím psa nalákat zpět k sobě,“ zmiňuje tipy z tréninkové praxe Michaela Andrová a jedním dechem upozorňuje na leckdy opomíjenou věc: „Za důležité považuji také to, že člověk nesmí zapomenout na trénink svých hodů. Protože když hráč nehází dobře, pes nemá šanci disk chytit.“

 

Medailonek: Michaela Andrová

Dogfrisbee se Michaela věnuje na profesionální úrovni, jako závodnice a též jako trenérka. Tréninky vede přes patnáct let, pořádá workshopy po celé ČR i v zahraničí, kam jezdí také jako rozhodčí. Naplno se začala věnovat dogfrisbee v roce 2006 s Arnikou, což byl její první pes, kterého sama vycvičila, a to z chovatelské stanice Fitmin. Arnika jí byla skvělou parťačkou po dlouhých šestnáct let, byla přirozený aportér a chytat disk za letu ji Míša učit ani nemusela. V současné smečce má Míša dvě border kolie – jmenují se Džus (7 let) a Gina (3 roky).

Za jeden z největších úspěchů v dogfrisbee považuje výhru s Arnikou v roce 2007, kdy dokázaly vyhrát první český celoroční seriál závodů. S Annakim od roku 2014 držely vítězství po dlouhých pět let. Pohárů nasbírala Annakim alias Kimka celou hromadu. Třikrát se stala mistrem ČR, třikrát mistrem BCCCZ (Border Collie Club) ve freestylu. V roce 2018 se stala druhým vicemistrem na Mistrovství Asie v Číně a čtvrtá byla na Japonském finále. „U obou asijských mistrovství bylo ale největší poctou bez ohledu na výsledky už samotné pozvání organizátorů. Za náš největší úspěch považuji vítězství na Mistrovství Evropy v SuperMinidistance (2019) a titul vicemistra ve Freestylu (2018). Společně s Kimkou jsme se šestkrát účastnily také světového finále v USA. Náš nejúspěšnější rok tam byl 2017, kdy jsme na Mistrovství světa v USA získaly 3. místo v SuperMinidistance
a bramboru ve freestylu,“ vzpomíná na úspěchy Michaela Andrová.

 

 

 

Fitmin je tradiční česká značka sídlící v podhůří Orlických hor, kde s respektem k přírodě a láskou ke zvířatům vyrábí krmiva, výživové doplňky a naturální pochoutky pro psy, kočky, koně a nově též pro malé hlodavce. Od vzniku značky Fitmin uběhlo už více než 25 let. Za tu dobu se mnohé změnilo, avšak základní hodnota rodinného byznysu – poctivý přístup k práci – zůstala zachována. Celou společností i nadále prostupuje duch původních zakladatelů společnosti, rodiny Štěpánkových. Jejich chovatelská a zemědělská tradice měla v Helvíkovicích vždy hluboké kořeny. Jako první u nás Fitmin v roce 2010 přišel s unikátní technologií přidávání čerstvého masa do procesu výroby krmiv, díky níž si produkty zachovávají skvělou chuť. Živiny zůstávají ve vynikající kvalitě a nejsou zničeny vysokými teplotami, což se děje tehdy, když je maso nejdříve zpracováno v moučku a teprve potom do granulí. Navíc Fitmin nezpracovává maso ledajaké – jde o maso vysoké kvality, srovnatelné s masem, které se používá v potravinářství.

 

 

 

 

zdroj/foto: Fitmin