Od dětství jsme vedeny k tomu, abychom byly přizpůsobivé, ochotné a vstřícné. Odmítání bývá spojováno s nelaskavostí. Právě v něm ovšem často leží ochrana našich hranic. Slovo „ne“ není zavřenými dveřmi. Je vyjádřením toho, co si zaslouží být slyšeno, včetně tebe samotné.
Možná jsi souhlasila jen proto, abys nenarušila vztah. Možná jsi přikývla z únavy, z loajality nebo ze strachu, že odmítnutím zklameš. A pak jsi cítila, jak tě to vnitřně stojí víc, než jsi si přiznala.
„Ne“ je věta. Úplná, úplně stačí. Není třeba vysvětlovat, ospravedlňovat se, hledat zástupné důvody. Odmítnutí může být klidné, uctivé a pevné zároveň. A když se naučíš říkat „ne“ tam, kde to tvé tělo a mysl žádají, začneš o sebe pečovat hlouběji než jakoukoli jinou technikou.
Proč je pro mnohé ženy tak těžké odmítnout
Strach z odmítnutí
Obáváme se, že pokud nevyhovíme, druhý nás přestane mít rád. Ale láska, která závisí na souhlasu za každou cenu, není bezpečná. Je podmíněná.
Touha být „ta hodná“
Dívky jsou často vedeny k tomu, aby nezklamaly. Aby nevyčnívaly, nezatěžovaly, byly milé. Jenže když se tohle děje dlouhodobě, začneš mizet sama sobě.
Nezkušenost v odmítání
Říkat „ne“ je dovednost jako každá jiná. Pokud jsme ji necvičily, bude zpočátku nezvyklá. Ale stejně jako řízení auta nebo učení jazyka, i tohle se zlepší s praxí.
Jak začít chránit své hranice s respektem
Zastav se, než odpovíš. Dech. Pár vteřin, které ti dají prostor rozpoznat, co vlastně chceš.
Zkus začít v malém. „Toto mi teď nevyhovuje.“ „Zkusme jiný termín.“ Není třeba ostrých vět. Stačí jasnost.
Trénuj si odmítnutí nanečisto. Třeba před zrcadlem. Není to směšné. Je to způsob, jak připravit své tělo i hlas na situace, které tě běžně znejistí.
Slovo „ne“ je způsobem, jak zůstat věrná sobě. A kdo tě má rád, respektuje i tvé hranice. Když říkáš „ne“, netlačíš nikoho pryč. Jen říkáš ano sobě.
Zdroj foto: Pixabay