Tlak na optimismus se v posledních letech proměnil v novodobý společenský požadavek. Úsměv, lehkost, vděčnost. Věty, které měly léčit, se však stávají maskou. A pod ní často zůstává to nejdůležitější… ta nevyslovená bolest, která hledá cestu ven.
„Mysli pozitivně.“ „Usměj se.“ „Všechno bude dobré.“ Záměrně dobré rady, které ale mohou ve špatný okamžik působit jako bariéra. Když člověk stojí v křehkosti, když cítí únavu, smutek nebo zmatek, potřebuje prostor, ne poučku. Potřebuje být slyšen, ne opraven.
Pozitivní myšlení má své místo. Pomáhá překlenout obtížné situace, držet naději. Problém nastává, když se pozitivita stává jedinou přijatelnou emocí. Když se místo podpory očekává výkon radosti. A když se negativní prožitky interpretují jako selhání.
Jak vypadá pozitivita, která dusí
- Úsměv je očekáván i tehdy, když uvnitř tíží něco nepojmenovaného
- Věty nahrazují skutečné naslouchání – „hlavně mysli na to hezké“, „mohlo být hůř“
- Smutek se nebere jako legitimní projev, ale jako něco, co je třeba co nejrychleji zpracovat
Jak poznáš, že se to týká i tebe
- Začínáš se stydět za své emoce, protože nejsou dost lehké nebo dost „vděčné“
- Míváš pocit, že smutek musíš skrývat, aby nebyl na obtíž
- Místo podpory dostáváš rady, které ti vytvářejí další tlak
Jak se znovu spojit s pravdou, která není vždy slunečná
Dovol si být opravdová. Nejen tehdy, když jsi silná. I ve chvílích, kdy se necítíš dobře. Opravdovost není slabost. Je to forma odvahy.
Najdi lidi, kteří tě vyslechnou bez potřeby něco napravovat. Přítomnost bývá účinnější než řešení.
Piš. Mluv. Vytvářej. Dech, pohyb, slova nebo obrazy mohou být způsobem, jak nechat emoci projít.
Pozitivita není problém, pokud není vynucená. Síla nezačíná v tom, že všechno zvládneš s úsměvem. Začíná v okamžiku, kdy si dovolíš cítit celou škálu toho, co je. I ticho. I déšť. I bolest, která potřebuje být uznána dřív, než se promění ve světlo.
Zdroj foto: Pixabay