Dětské dny měly šířku oceánu, dnešní týdny připomínají záblesk světla. Čas se nezměnil, ale naše mysl ano. Vědci hledají odpověď, proč se s přibývajícím věkem čas zrychluje a proč se nám minulost zdá tak vzdálená.
Dětství plynulo jako řeka, dospělost jako proud
Vzpomínáš, jak nekonečné byly prázdniny? Jak se dny vlekly pomalu, plné detailů a maličkostí? To nebyla iluze. Dětský mozek přijímá nové informace každým okamžikem. Každý zážitek je jedinečný a tak se čas rozprostírá jako široká louka.
Dospělý mozek už mnoho situací zná. Události se opakují, dny ztrácejí pestrost. A čím méně nových podnětů, tím méně si jich mozek ukládá. Čas se zdá kratší, protože si z něj pamatujeme méně.
Když se vjem stává rutinou, zkracuje se i vzpomínka
Vědci z Duke University a dalších institucí zjistili, že naše vnímání času úzce souvisí s hustotou zážitků. Více nových zkušeností znamená bohatší paměť a tím i delší subjektivní dobu.
Je to jako s knihou, vysvětlují neuropsychologové. Kniha plná událostí se zdá delší než ta, kde se nic neděje. A stejně tak působí i náš život.
Lze zrychlený čas zpomalit?
Odpověď zní ano. Ne fyzikálně, ale pocitově. Lidé, kteří stále objevují nové zážitky, cestují, učí se nebo tvoří, vnímají čas pomaleji. Mozek si totiž pamatuje momenty, které vybočují z rutiny. Zpětně pak období plné novosti působí delší a bohatší.
Z toho vyplývá jednoduché pravidlo. Chceš-li, aby tvůj čas plynul pomaleji, nechej svůj denní rytmus občas změnit. Odejdi z toho, co znáš, a ochutnej jiný vzduch.
Čas jako zrcadlo duše
Neexistuje žádné hodiny, které by měřily subjektivní tok času. Přesto to, jak rychle ubíhá, vypovídá o našem vnitřním světě. Dítě vnímá každou minutu, dospělý už jen celky. A starý člověk se často dívá zpět s otázkou, kam se všechno podělo.
Odpověď je prostá. Nikam se to neztratilo. Jen se to nevešlo do paměti, která hledá příběh. Proto si hledej zážitky, které zůstanou. Ne pro čas, ale pro tebe.
Zdroj foto: Pixabay