Občasné tulení s dítětem v posteli je přirozené a krásné. Pokud se z něj stane každodenní rutina, může to mít vliv na psychiku dítěte i na partnerský vztah rodičů.
Od pecí k ložnicím
Naši předkové neměli možnost oddělených pokojů. V jedné chalupě spala celá rodina u pece a blízkost byla nutností. Podobně fungují i některé tradiční kultury, kde je sdílený spánek běžnou součástí života. Moderní domácnosti však nabízejí vlastní pokoje a s nimi i nové úkoly ve výchově. Psychologové připomínají, že dítě potřebuje nejen blízkost, ale i hranice.
Kdy blízkost pomáhá
Do tří let bývá sdílení postele často prospěšné. Dítě se uklidní, lépe spí a kojení je snazší. Výzkumy z Anglie a Kanady ukázaly, že blízkost matky snižuje stres dítěte a zvyšuje hladinu oxytocinu. Pokud ale matka cítí vyčerpání a frustraci, dítě její napětí vycítí a spánek se může změnit v zdroj úzkosti. „Blízkost není jen o těle, ale i o duševním nastavení. Pokud se matka cítí v pasti, dítě to pozná,“ upozorňují odborníci.
Čas na vlastní prostor
Kolem tří let nastává období samostatnosti. Dítě zjišťuje, že má vlastní vůli a potřebuje také vlastní postel. Oddělení není trestem, ale přirozenou lekcí autonomie. Večerní rituály, jako jsou pohádky, písničky nebo objetí, dodávají pocit jistoty, aniž by dítě muselo zůstávat v posteli rodičů. Pokud se tento krok oddálí, hranice mezi dítětem a rodiči se rozmazávají. Dítě potřebuje vědět, že rodiče jsou nablízku, ale stejně tak musí zažít, že mají svůj vlastní svět.
Když dítě nahradí partnera
Po čtvrtém roce už přítomnost dítěte v manželské posteli bývá spíše potřebou rodičů než dětí. Únava, pohodlnost nebo nevyřešené partnerské problémy mohou vést k tomu, že dítě se stane nechtěnou bariérou v intimním životě. Po rozchodu se pak objevuje situace, kdy dítě zaplňuje prázdné místo po partnerovi. To je však pro jeho vývoj zátěží, kterou by nést nemělo.
Puberta jako varovný signál
Pokud rodiče sdílejí postel s dětmi i v pubertě, může to mít vážnější následky. Mladí lidé v tomto období potřebují soukromí, prožívají první změny spojené se sexualitou a hledají hranice vlastního já. Pokračující společný spánek je může brzdit v osamostatňování a přinášet úzkost či závislost.
Rovnováha jako cesta
Sdílený spánek není špatný, pokud je krátkodobý a odpovídá věku dítěte. Vlastní postel je ale důležitá. Stejně tak ložnice rodičů má zůstat prostorem partnerství a intimity. Občasné přitulení je krásné, každodenní sdílení však může změnit rovnováhu v celé rodině.
Zdroj foto: Pixabay