Jeho sametově ochmýřené zvonky, nejčastěji v odstínech fialové, se derou na světlo často ještě v době, kdy na zahradě leží poslední zbytky sněhu. Koniklec je skutečným králem mezi rostlinami. Vyžaduje navíc jen minimální péči.
Jedovatý klenot české přírody
Tato vytrvalá bylina patří mezi ohrožené druhy a ve volné přírodě se vyskytuje už jen na několika málo místech. Jedním z nich je přírodní rezervace Kamenný vrch v Brně, která je považována za lokalitu s největším výskytem konikleců na světě. Ačkoliv se ve středověku používal k léčbě moru, dnes víme, že je celá rostlina jedovatá a může způsobit vážné zažívací potíže.
Jeho krása je však nepopiratelná. Nápadné, zvonkovité květy se žlutým středem se postupně zcela otevírají slunci a zahradnické kultivary nabízejí širokou paletu barev od bílé přes růžovou až po sytě červenou. Zkušený zahradník Matt Reed na webu The Gardenist sdílí svou zkušenost: „S věkem se zlepšují, některé z mých trsů jsou staré deset let a spolehlivě produkují desítky květů každý rok.“
Jak si vypěstovat vlastní chloubu
Pěstování koniklece není složité, má však několik zásadních pravidel. Tou nejdůležitější je výběr trvalého stanoviště. Koniklec si totiž vytváří hluboký kořen, nesnáší přesazování a na jednom místě vydrží dlouhá léta. Vyžaduje plné slunce a dobře propustnou, spíše sušší a vápenitou půdu. Ideální je proto pro pěstování na skalkách.
Web Better Homes & Gardens, jenž je zaměřený na rady pro dům a zahradu, doporučuje připravit si záhon na podzim a semena jednoduše vysít ven, kde přirozeně přezimují a na jaře vyklíčí. Pokud si pořídíte sazenice, specializovaný web iReceptář radí sázet je ve vzdálenosti alespoň 40 centimetrů od sebe.
Rostlina je plně mrazuvzdorná. Po odkvětu sice můžete odstranit stonky s květy, ale listy ponechte, jelikož slouží jako přirozená ochrana kořenů přes zimu. Pokud chybí sněhová pokrývka, je dobré rostlinu ochránit vrstvou chvojí nebo mulče. S minimem vaší pozornosti se vám pak každé jaro odvděčí záplavou něžných, chlupatých květů.
Zdroj foto: Pixabay