Pondělí 29. června mělo být pro ostravskou dlužnici Adélu Pulcovou dnem, kdy se konečně střetne internetová pohádka s realitou. Jenže místo pokorného „ano, něco jsem pokazila“ dorazila další epizoda bizáru, kde za všechno může stres, vedro, nemocnice, dálnice, hateři a pravděpodobně i rotace Země. Do hlavní role si Adéla samozřejmě obsadila sama sebe jako zlomenou chudinku bojující proti zlému světu, zatímco vedle ní postával její přítel, senior Ládíček, v roli osobního bodyguarda, který vypadal, jako kdyby si odskočil z domova důchodců rovnou do soudní síně. Jenže problém je, že soud není TikTok livestream, kde stačí zakňučet „mně není dobře“ a půlka publika začne posílat srdíčka. A mezitím co se Adéla snažila soudkyni „tetu“ Hovorkovou opít rohlíkem, její vlastní internetová minulost mezitím seděla vedle ní, mávala důkazy a šeptala: „Tak si to pustíme znovu.“
Slohové blitky bez teček aneb příklad gramatického masakru motorovou pilou
Adélina komunikace se soudem by se měla vyučovat na vysokých školách jako ukázkový příklad gramatického masakru motorovou pilou. Její dopisy soudkyni totiž nevypadají jako úřední podání, ale jako kdyby někdo ve dvě ráno po třech energiťácích diktoval myšlenky do telefonu a omylem to odeslal na krajský soud. Tečky tam umírají osamocené, čárky zmizely beze stopy a jedna věta má délku průměrné cesty po D1 i s kolonou u Brna. Číst to nahlas je výkon na dvě plíce a menší inhalátor.
V těchto nekonečných přípisech se Adéla dojemně chlubí, jak „už se snaží“ a jak těsně před soudem statečně poslala 13 tisíc korun a správní poplatek. Jenže tak nějak zapomněla dodat drobný detail: do povinné splátky pořád chyběl litr. Ano. TISÍC KORUN. Což je docela podstatná maličkost ve chvíli, kdy nad vámi visí milionové dluhy a soud řeší, jestli vám insolvence definitivně nespadne na hlavu jak promočený strop v paneláku.
A nejlepší část? Chybějící tisícovka dorazila až den po soudu, a to ještě jen díky tomu, že se na TikToku podařilo vyžebrat 1 408 korun. Jenže ani tahle částka nedoputovala celá na splátku. Kdepak. Zbylých 408 korun si Adéla podle vlastních slov nechala na „důležitou hygienu u Vietnamců“.
Zatímco do soudních dopisů píše o zodpovědnosti a snaze všechno napravit, na streamech mezitím probleskují řeči o tom, že pokud jí soud insolvenci zruší, prostě se na placení vykašle úplně. Protože žije v blažené představě, že „nemajetná“ znamená pro exekutora něco jako neviditelný mód v počítačové hře. působí to jako by si Adéla spletla insolvenční řízení s The Sims, kde stačí zavřít okno a všechny problémy samy zmizí.
Hýskovský survival aneb jak přežívat v insolvenci s hotelem, Boltem a novými nehty
Největší komedie celého soudu přišla ve chvíli, kdy Adéla začala soudkyni vysvětlovat, proč měsíce neposílala nic na insolvenci. Hýskov totiž popsala skoro jako postapokalyptickou pustinu, kde nejezdí autobusy, jídlo stojí majlant a přežití připomíná druhý díl Hunger Games. Realita ovšem zase jednou dostala záchvat smíchu. Adéla totiž bydlela v bytě kompletně placeném Red Facem a pár kroků od domu měla nonstop COOPku. Ty záhadně mizející peníze tak nepadly na boj o holý život, ale hlavně na Bolty, taxíky a pravidelné výpravy do luxusního salonu na nehty v Berouně. A když následně vzala roha do Ostravy, odmítla levnou ubytovnu, protože se prý „nebude dělit o koupelnu na patře“. Ano. V insolvenci. S milionovými dluhy. Takže místo skromnější varianty raději volí hotel za tisíc korun denně, zatímco na internetu mezitím běželo tradiční „nemám skoro ani na rohlík“. Do toho tajné finanční injekce od pašeračky Cute4You schované v hrníčcích, večeře placené ex-nabíječem Lukášem.
Manažerka diamantů s praxí u regálu s paštikami
Adéla lže s takovou lehkostí, že by u toho mohla vyplňovat formuláře poslepu a ještě si u toho mazat rohlík paštikou. U soudu totiž s naprostým klidem tvrdila, že má od července „stoprocentně jistou práci“ jako uklízečka. Sotva ovšem vylezla ze soudní síně, zapnula kameru a během pár minut přiznala, že vlastně nemá vůbec nic a pochybuje, že ji někdo zaměstná. Takže klasický Adéla moment – realita vydrží přesně do chvíle, než začne natáčet.
Její legendární „hledání práce“ navíc připomíná generátor náhodných povolání po zásahu elektrickým proudem. Aby měla správkyni co ukázat, rozesílá životopisy na pozice jako oční optometristka nebo manažerka prodeje diamantů. Ano. Holka, která má problém spočítat rozdíl mezi 13 a 14 tisíci, se hlásí na diamanty. A představa, že by někomu radila s oční vadou, je tak děsivá, že by po pěti minutách odcházela půlka klientů se slepeckou holí a druhá s migrénou.
Úplně stejně komicky pak působila i historka kolem pokuty za e-cigarety. Soudu s kamennou tváří tvrdila, že už má domluvený splátkový kalendář. Jenže ve vlastních dopisech se pak sama práskla, že teprve čeká, jestli jí ho úřad vůbec schválí. Takže další klasika z Adéliny produkce: nejdřív slavnostní oznámení, pak menší detail, že to celé zatím existuje jen v její hlavě.
Kauflandská agorafobie, nugetky na uhel a svačina nahazovaná jak fasáda
A jak je to vlastně s Adélinou slavnou „agrofobií“ a panickými atakami, kvůli kterým údajně nemůže mezi lidi a musí za sebou tahat seniora Ládička jako emocionální podpůrný systém na baterky?
Kupodivu velmi zvláštně.
Tahle fobie má totiž očividně zabudovaný Bluetooth vypínač. Jakmile jde o práci, soud nebo jakoukoliv odpovědnost, Adéla kolabuje rychleji než levná zahradní židle z Pepca. Třes, panika, psychické dno, slzy, stres. Pak ale přijde Kaufland a najednou zázračné uzdravení. Ve vlogu si totiž úplně v pohodě pochoduje mezi regály, natáčí se, huláká přes půl prodejny jak pavián a aktivně na sebe upozorňuje víc než akční leták u vstupu. Za ní se mezitím šourá utrápený Láďa, opřený o vozík tak silně, že to chvílemi vypadá, že si přišel místo nákupu odchodit rehabilitaci.
A doma? Tam přichází další level přežití.
Adéla totiž údajně „nevaří, aby nerušila sousedy“. Což zní strašně ohleduplně až do chvíle, než člověk zjistí, že když už se do vaření pustí, vzniknou kuřecí nugetky tvrdé jak uhlí do kamen a hranolky, které mají ke křupavosti asi stejně daleko jako mokrý karton. Láďa při každém soustu riskuje poslední funkční plombu, ale statečně pokračuje dál, protože hlad je hlad a důchodce musí přežít.
A absolutní vrchol celé kuchyňské tragédie?
ROHLÍKY MAZANÉ ZEDNICKOU STĚRKOU. Ano. Normální domácnost používá nůž.
V Adélině kuchyni se svačina nahazuje jak fasáda na panelák. Chybí už jen míchačka vedle toustového chleba a stavební dozor u pomazánkového másla.
A když už si myslíte, že větší bizár nepřijde, dorazí výtvarná tvorba „z vlastní hlavy“. Motýl babočka obkreslený z internetu totiž ve výsledku vypadal jako netopýr po střetu s kamionem nebo croissant, který někdo omylem přisedl v tramvaji.
Když se na to podíváte jako na celek, začnete mít pocit, že v tomhle vesmíru platí úplně jiná pravidla. Agorafobie funguje podle otevírací doby supermarketů, kuchyňské náčiní se bere ze stavebnin a z obyčejného rohlíku se během pár vteřin stane fasádnický projekt. A právě proto je někdy těžké uvěřit, že tohle všechno nevzniklo jako parodie, ale bylo myšleno naprosto vážně.
Insolvenční pohádka Adély Pulcové se pomalu rozpadá pod tíhou vlastních výmluv. A jestli chcete všechny ty soudní perly, kauflandské sprinty, hotelový luxus, zednickou stěrku i další bizarnosti vidět na vlastní oči, pusťte si celé video u Vladěnky na YouTube. S jejím komentářem to totiž dostává úplně jiný rozměr.
Zdroj: Autorský text
Zdroj foto: se svolením Red Face