Jak bojovat proti syndromu vyhoření ve vztahu
Téměř polovina českých manželství končí podle dat Českého statistického úřadu rozvodem a v posledních letech u nás přibývá rozpadů dlouhotrvajících vztahů – partneři spolu v průměru vydrží 13 let. Podle psychologů se totiž i v partnerství projevuje tzv. burn out ne
Téměř polovina českých manželství končí podle dat Českého statistického úřadu rozvodem a v posledních letech u nás přibývá rozpadů dlouhotrvajících vztahů – partneři spolu v průměru vydrží 13 let. Podle psychologů se totiž i v partnerství projevuje tzv. burn out neboli syndrom vyhoření a je nutno mu včas předcházet.
„Syndrom vyhoření nemusí být jen pracovní, ale i v osobním životě. Nejčastěji se bohužel vyskytnou oba ve stejný čas. Většina lidí v takovém stavu hledá východisko ve změně, která podle nich bude spásná – a ť už je to výpověď v práci nebo rozchod či dokonce rozvod s partnerem. Před ukvapenými rozhodnutími je ale vždy varuji, problém totiž zpravidla spočívá jinde – v nás samotných, kdy přijdeme o svou identitu a jsme pak nespokojení,“ říká Gűnter Ifkovitz, psychoterapeut z léčebného hotelu Larimar v rakouském Stegersbachu, který pomáhá lidem postiženým syndromem vyhoření.
Každá osobnost se podle něj skládá z několika složek. „Jednu utváří minulost, tedy výchova, genetika, události, kterými jsme prošli. Další tvoří aktuální role, ve kterých se nacházíme – partner, otec, matka, ale také pracovní zařazení a pozice, jež zastáváme. Poslední složku vytváří naše vlastní já zahrnující naše přání, tužby, vize,“ upřesňuje Gűnter Ifkovitz s tím, že právě to je s vyšším věkem v největším rozporu s předchozími složkami.
Směrem k burn outu, pracovnímu i osobnímu, se podle odborníka člověk dostává, když ztratí kontakt sám se sebou a žije tím, co po něm vyžaduje okolí. „Je to tehdy, jakmile nasloucháme více slovům musíš, měl bys, to se od tebe čeká, ve tři je porada…, místo abychom dělali, to po čem toužíme a co chceme my,“ dodává odborník s tím, že tato fáze u lidí přichází nejčastěji v druhé polovině života, kdy nám začíná chybět elán ke změnám a jsme více ovlivnitelní okolím.
„Než se lidé rozhodnou k radikálnímu kroku a opustí práci nebo partnera, radím jim zaměřit se nejprve na sebe. Dát se fyzicky i psychicky dohromady, najít sám sebe a říct si, co mě učiní šťastným bez ohledu na druhé,“ doporučuje psychoterapeut.
V léčebném hotelu Larimar pořádá týdenní až třítýdenní kurzy prevence proti burn outu. Účastníci se nejprve zaměří na fyzickou stránku, zdravou stravu a především cvičení, účastní se meditací, masáží… „Už v této chvíli je jim líp, protože to, jak se cítíme fyzicky, velice ovlivňuje naši psychiku. V tuto chvíli je jednodušší najít cestu k sobě. Procházíme jejich život, rozebíráme, co je trápí, s čím se potýkají, ale především se naučí naslouchat sami sobě,“ vysvětluje Gűnter Ifkovitz.
Pokud si chcete něco podobného vyzkoušet doma, doporučuje jednoduchou osvědčenou techniku. Udělejte si každý den dvacet minut čas, sedněte si tam, kde je vám příjemně a představte si, že za vámi stojí jedno vaše já, které zahrnuje vše, co musíte udělat. A na druhou si postavte já s jeho osobními tužbami. Nechte je rozehrát dialog a vše zkuste vnímat jakoby zpovzdálí. Po určité době pocítíte, že obě složky dosáhly jakéhosi smíru a jsou vyrovnané. „To je podstatou spokojenosti, samozřejmě nemůžeme žít jen tužbami a dělat, co se nám chce, na druhou stranu ale nesmíme být pořád ve vleku ostatních a jejich představ. Každý jsme jiná osobnost a pro každého je dobré něco zcela jiného, což samozřejmě platí i ve vztazích. Každý by se měl řídit heslem „Žij a nech žít“.“
„Syndrom vyhoření nemusí být jen pracovní, ale i v osobním životě. Nejčastěji se bohužel vyskytnou oba ve stejný čas. Většina lidí v takovém stavu hledá východisko ve změně, která podle nich bude spásná – a ť už je to výpověď v práci nebo rozchod či dokonce rozvod s partnerem. Před ukvapenými rozhodnutími je ale vždy varuji, problém totiž zpravidla spočívá jinde – v nás samotných, kdy přijdeme o svou identitu a jsme pak nespokojení,“ říká Gűnter Ifkovitz, psychoterapeut z léčebného hotelu Larimar v rakouském Stegersbachu, který pomáhá lidem postiženým syndromem vyhoření.
Každá osobnost se podle něj skládá z několika složek. „Jednu utváří minulost, tedy výchova, genetika, události, kterými jsme prošli. Další tvoří aktuální role, ve kterých se nacházíme – partner, otec, matka, ale také pracovní zařazení a pozice, jež zastáváme. Poslední složku vytváří naše vlastní já zahrnující naše přání, tužby, vize,“ upřesňuje Gűnter Ifkovitz s tím, že právě to je s vyšším věkem v největším rozporu s předchozími složkami.
Žijte za sebe, ne za druhé
Směrem k burn outu, pracovnímu i osobnímu, se podle odborníka člověk dostává, když ztratí kontakt sám se sebou a žije tím, co po něm vyžaduje okolí. „Je to tehdy, jakmile nasloucháme více slovům musíš, měl bys, to se od tebe čeká, ve tři je porada…, místo abychom dělali, to po čem toužíme a co chceme my,“ dodává odborník s tím, že tato fáze u lidí přichází nejčastěji v druhé polovině života, kdy nám začíná chybět elán ke změnám a jsme více ovlivnitelní okolím.
„Než se lidé rozhodnou k radikálnímu kroku a opustí práci nebo partnera, radím jim zaměřit se nejprve na sebe. Dát se fyzicky i psychicky dohromady, najít sám sebe a říct si, co mě učiní šťastným bez ohledu na druhé,“ doporučuje psychoterapeut.
V léčebném hotelu Larimar pořádá týdenní až třítýdenní kurzy prevence proti burn outu. Účastníci se nejprve zaměří na fyzickou stránku, zdravou stravu a především cvičení, účastní se meditací, masáží… „Už v této chvíli je jim líp, protože to, jak se cítíme fyzicky, velice ovlivňuje naši psychiku. V tuto chvíli je jednodušší najít cestu k sobě. Procházíme jejich život, rozebíráme, co je trápí, s čím se potýkají, ale především se naučí naslouchat sami sobě,“ vysvětluje Gűnter Ifkovitz.
Pokud si chcete něco podobného vyzkoušet doma, doporučuje jednoduchou osvědčenou techniku. Udělejte si každý den dvacet minut čas, sedněte si tam, kde je vám příjemně a představte si, že za vámi stojí jedno vaše já, které zahrnuje vše, co musíte udělat. A na druhou si postavte já s jeho osobními tužbami. Nechte je rozehrát dialog a vše zkuste vnímat jakoby zpovzdálí. Po určité době pocítíte, že obě složky dosáhly jakéhosi smíru a jsou vyrovnané. „To je podstatou spokojenosti, samozřejmě nemůžeme žít jen tužbami a dělat, co se nám chce, na druhou stranu ale nesmíme být pořád ve vleku ostatních a jejich představ. Každý jsme jiná osobnost a pro každého je dobré něco zcela jiného, což samozřejmě platí i ve vztazích. Každý by se měl řídit heslem „Žij a nech žít“.“
Komentáře (0)
Zatím nikdo nevložil žádný komentář. Buďte první :)