Dokonalá znamená spokojená sama se sebou

Kde je tedy tenká hranice mezi touhou každé ženy vypadat dobře a mezi nezdravou posedlostí vlastním zjevem? V pocitu spokojenosti. Každá žena pochybuje, zda je dostatečně krásná, to je přirozené. Ale jde o to, jestli umí sama sebe přijmout i s těmi chybičkami na kráse. 

Chorobná obcese

Existují ženy, které nejsou prvoplánově krásné, a přesto si věří. Dovedou svým sebevědomým charismatem okouzlit společnost, bývají oblíbené ve společnosti i v zaměstnání a dokonce obdivované muži. A pak jsou takové, které se pořád vylepšují, a přesto o sobě stále pochybují. Psychologové tuto obsesi nazývají dysmorfofobií. Ženy, které touto poruchou trpí, jsou sice posedlé svým vzhledem, ale zároveň se nemají rády, protože touží vypadat jinak. Neustále se kontrolují a jsou samy ze sebe v takové tenzi, že jsou svému okolí protivné. Není divu, že časem propadnou touze po plastických operacích a ujíždějí na dalších a dalších jako veverky v kruhu.

Nakonec jim šibne v hlavě

Kolotoč estetických úprav není jediným důsledkem dysmorfofobie. Mohou to být i deprese, poruchy příjmu potravy, jako jsou anorexie a bulimie, posedlost cvičením či nákupy. A stejně jako anorektičce nevysvětlíte, že je nezdravě hubená, obtížně přesvědčíte ženu, která je závislá na úpravách těla, že byla i před nimi krásná nebo že žádné nepotřebuje. V tomto případě pomůže už jen psycholog. Pokud se mu nesvěří, mohou tyto psychicky nemocné krasavice časem dopadnout bledě. A jejich vyumělkovaná krása jim pak bude platná jako mrtvému zimník.

Jsem, jaká jsem a mám se ráda

Nobody is perfekt, slavná hláška ze starého amerického firmu Někdo to rád horké, pořád platí. Jen dokonalý vzhled opravdu štěstí nepřinese (viz tuny uklidňujících léků, které spořádala krásná Marilyn Monroe, kterou právě tenhle film proslavil). Važme si samy sebe pro úspěchy, kterých jsme v životě dosáhly, pro svoje životní postoje, pro svoje schopnosti a osobnostní charisma. Mimochodem, to je ze všeho nejdůležitější. Přece nechceme dopadnout jak dokonalé umělé barbíny bez mozku ve stylu Veselých paniček Winsdorfských, které si stvořili muži jen pro svou zábavu. My si chceme samy sebe vážit a dělat vše proto, abychom každý večer uléhaly s pocitem, že ten den stál za to. Pro naše skutky. Teprve pak se můžeme cítit spokojené, a tudíž dokonalé.

 

 

 

 

 

 

Text: Eliška Horáková
foto: pixabay.com