Kolik pohybu a jakého děti potřebují?
Mají málo pohybu! Měly by se víc hýbat! Tyhle a podobné věty slýcháme na adresu našich potomků ze všech stran. Co ale většinou chybí, je upřesnění – kolik pohybu a jakého by vlastně naše děti měly mít, aby to stačilo a nevyrostli z nich otylí dospělí. Ta statis
Mají málo pohybu! Měly by se víc hýbat! Tyhle a podobné věty slýcháme na adresu našich potomků
ze všech stran. Co ale většinou chybí, je upřesnění – kolik pohybu a jakého by vlastně naše děti měly mít, aby to stačilo a nevyrostli z nich otylí dospělí.
Ta statistika není na pohled vůbec hezká. Jedno z pěti evropských dětí má buď nadváhu, nebo je rovnou obézní. Při školních aktivitách děti stráví pohybem méně než pět procent času a ani v osobním volnu to není lepší. Ta čísla jsou smutná, ale vlastně nepřekvapí. Že se naše děti nehýbou dost, tak nějak víme. Ale kolik je to „DOST“, které by zabránilo mít z nich otesánky? Světová zdravotnická organizace doporučuje pro děti od pěti do sedmnácti let minimálně 60 minut střední až intenzivní pohybové aktivity, při které se zadýchají, denně. Pohybová aktivita by měla být zábavná a přiměřená věku. Platí samozřejmě rovnice, že čím víc pohybu, tím lépe, a tím větší zdravotní benefity z toho pro dítě vyplývají nyní i později v dospělosti.
Smutné je, že doporučení organizace dodrží v Evropě méně než 10 % dětí.
Organizovaného pohybu v nich totiž oproti minulosti neubylo. Většina škol poskytuje dvě hodiny řízené aktivity tělesné výchovy týdně, navíc řada dětí chodí na různé sportovní kroužky. „Problém je, že pod pojmem fyzická aktivita nemáme na mysli jen sportovní výkony v konkrétních disciplínách, ale i činnosti, jako jsou chůze, běhání venku nebo po hřišti, lezení po prolézačkách, stromech, jízdu na kole a další. A těch mají děti zoufalý nedostatek. Do školy je rodiče vozí až před vchod, na hřiště je samotné nepouštíme kvůli obavám z bezpečnosti a tak dál. To významně snižuje množství fyzické aktivity i motivaci nějakou vykonávat,“ tvrdí Jana Havrdová. Je navíc prokázané,
že existuje i nepřímá úměra mezi množstvím pohybu a pasivními formami trávení volného času. Čím méně se děti hýbou, tím více času tráví u televize a u počítačových her. Tím pádem postupně klesá i motivace. Je lidskou přirozeností, že máme tendenci vybírat si věci lehce dostupné a odtahovat se od těch, které vyžadují nějakou investici. Když děti necháme sedět dvě hodiny před počítačem a pak je skoro násilím vyháníme ven, nemůžeme se divit, že se jim nechce.
Přirozené zdravé sportování, které by děti rozvíjelo ve všech směrech a bylo pro ně zábavou, prakticky vymizelo. S nedostatkem aktivit jako chůze, běhání nebo lezení souvisí i zhoršující se schopnost dětí zvládnout základní pohyby, například hod míčem, kotoul nebo různé druhy skoků včetně skákání přes švihadlo. Situace je mnohdy taková, že děti buď nesportují vůbec, nebo se od velmi útlého věku na přání rodičů věnují sice třeba dostatečně, ale jenom jednomu konkrétnímu druhu sportu: tenisu, fotbalu, atletice a dalším. „Bohužel náročný trénink a tlak na výkon ubírá na radosti z pohybu a není výjimkou, že u dítěte dojde k vyhoření,
kdy se sportem poměrně brzy úplně skončí. Navíc specifický pohyb bez dalších kompenzačních aktivit může vést i k poškození pohybového aparátu,“ varuje Jitka Literová, koordinátorka projektu Děti na startu, který má za cíl navrátit původní myšlenku přirozeného zdravého sportování a zábavy a naučit děti brát pohyb jako přirozenou součást života.
Ta statistika není na pohled vůbec hezká. Jedno z pěti evropských dětí má buď nadváhu, nebo je rovnou obézní. Při školních aktivitách děti stráví pohybem méně než pět procent času a ani v osobním volnu to není lepší. Ta čísla jsou smutná, ale vlastně nepřekvapí. Že se naše děti nehýbou dost, tak nějak víme. Ale kolik je to „DOST“, které by zabránilo mít z nich otesánky? Světová zdravotnická organizace doporučuje pro děti od pěti do sedmnácti let minimálně 60 minut střední až intenzivní pohybové aktivity, při které se zadýchají, denně. Pohybová aktivita by měla být zábavná a přiměřená věku. Platí samozřejmě rovnice, že čím víc pohybu, tím lépe, a tím větší zdravotní benefity z toho pro dítě vyplývají nyní i později v dospělosti.
Smutné je, že doporučení organizace dodrží v Evropě méně než 10 % dětí.
Tělocviku není málo, problém je volný čas
Kde je příčina, že děti málo sportují? Jana Havrdová, prezidentka Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz říká, že ve školách to není.Organizovaného pohybu v nich totiž oproti minulosti neubylo. Většina škol poskytuje dvě hodiny řízené aktivity tělesné výchovy týdně, navíc řada dětí chodí na různé sportovní kroužky. „Problém je, že pod pojmem fyzická aktivita nemáme na mysli jen sportovní výkony v konkrétních disciplínách, ale i činnosti, jako jsou chůze, běhání venku nebo po hřišti, lezení po prolézačkách, stromech, jízdu na kole a další. A těch mají děti zoufalý nedostatek. Do školy je rodiče vozí až před vchod, na hřiště je samotné nepouštíme kvůli obavám z bezpečnosti a tak dál. To významně snižuje množství fyzické aktivity i motivaci nějakou vykonávat,“ tvrdí Jana Havrdová. Je navíc prokázané,
že existuje i nepřímá úměra mezi množstvím pohybu a pasivními formami trávení volného času. Čím méně se děti hýbou, tím více času tráví u televize a u počítačových her. Tím pádem postupně klesá i motivace. Je lidskou přirozeností, že máme tendenci vybírat si věci lehce dostupné a odtahovat se od těch, které vyžadují nějakou investici. Když děti necháme sedět dvě hodiny před počítačem a pak je skoro násilím vyháníme ven, nemůžeme se divit, že se jim nechce.
Příliš specializace škodí
Přirozené zdravé sportování, které by děti rozvíjelo ve všech směrech a bylo pro ně zábavou, prakticky vymizelo. S nedostatkem aktivit jako chůze, běhání nebo lezení souvisí i zhoršující se schopnost dětí zvládnout základní pohyby, například hod míčem, kotoul nebo různé druhy skoků včetně skákání přes švihadlo. Situace je mnohdy taková, že děti buď nesportují vůbec, nebo se od velmi útlého věku na přání rodičů věnují sice třeba dostatečně, ale jenom jednomu konkrétnímu druhu sportu: tenisu, fotbalu, atletice a dalším. „Bohužel náročný trénink a tlak na výkon ubírá na radosti z pohybu a není výjimkou, že u dítěte dojde k vyhoření,
kdy se sportem poměrně brzy úplně skončí. Navíc specifický pohyb bez dalších kompenzačních aktivit může vést i k poškození pohybového aparátu,“ varuje Jitka Literová, koordinátorka projektu Děti na startu, který má za cíl navrátit původní myšlenku přirozeného zdravého sportování a zábavy a naučit děti brát pohyb jako přirozenou součást života.
Re: Kolik pohybu a jakého děti potřebují?
Petr (host) / před 6 lety 31.05.2018 12:50
Střední školu mohu za sebe doporučit tuto : http://www.gymnazium-amazon.cz