Z výhry v losu se stala noční můra. Málem mě stála manželství

Kdo si myslí, že výhra v loterii je splněný sen, toho vyvedu z omylu. Od té doby, co se můžu doslova koupat v penězích, musím být ve střehu.

Koho byste se na mě zeptali v práci, ten by vám řekl, že jsem vzorná kolegyně se smyslem pro pořádek. Úkoly plním včas a šéf na poradě mě plácá po ramenou. Možná splněný sen čtyřicátnice, co drží svou kariéru pevně ve svých rukou, ale jen do té doby než mi narozeninový dárek změní život.

Splněný sen v kariéře

Do vysněné práce jsem se dostala na prahu třicítky. Pracovní pohovor do magazínu pro ženy byl můj splněný sen. Už jako malá jsem milovala psaní a vymýšlení pohádek, byl to můj únik do světa fantazie a her, který jsem si jen po letech potřebovala znovu připomenout. „Radko, tak pojď, čekáme, “ volá na mě moje kamarádka Jana. Firemní večírek byl v plném proudu, rychle jsem se přesunula k pódiu, slavnostní řeč šéfredaktorky jsem i po pár skleniček vína zvládla s grácií.

V davu jsem zahlídla svého manžela Radka, který mě vždy v práci podporoval a uznale na mě kývnul. Náš život byl obyčejný, nežili jsme si na vysoké noze, ale přesto jsme si nemohli stěžovat, na letní dovolenou do Jugoslávie jsme měli nadvakrát, jen ty děti nám nebyly dopřány.

Je to tam! Tradiční dárek v obálce nám přinesl velkou radost

Za čtrnáct dní jsem slavila 41. narozeniny. Sjela se celá rodina a já se těšila, jak si společně užijeme grilování a pohodovou oslavu. Dostala jsem spoustu obálek s penězi, jen jedna byla jiná než ty ostatní. Byl v ní los. ,,No tak, seškrábej ho hned, ať víme, jestli tě máme mít ještě radši než teď“ vtipkovala moje sestra Lenka. Já tomu moc nevěřila, za mě to vždy bylo tahání peněz z lidí, a když už jsem někdy něco vyhrála, tak maximálně pár stokorun.

A tak jsem chytla hozenou desetikorunu a předstírala jsem, že mě nesmírně baví škrábat ty nicneříkající čísla. Když už jsem došla k poslednímu okýnku, vyschlo mi v krku. Našla jsem zlatou rybku s 10 000 000 Kč.. ,,Nic tam není,“ odpověděla jsem křečovitým úsměvem všem zvědavcům. Tohle si budu muset ještě pěkně rozmyslet. Po oslavě jsem se zavřela do pokoje a řvala radostí, že jsem milionář. Manžel si myslel, že jsem se pomátla. Pak jsem mu ukázala los a řval taky.

Vykutálení sousedi

Následující dny do vyzvednutí výhry jsme prožívali v euforii. Po vyplacení peněz přišel čas na plnění našeho snu - koupě domu na venkově. Jen co jsme se přestěhovali, brzo jsme se seznámili se sousedy. Byl to mladý pár Bára (26) a Tomáš (27), hned jsme si sedli a společnými večery jsme se sbližovali víc než možná bylo nutné. ,,No hele, na jak dlouho budete mít hypotéku na tenhle dům,“ ptala se Bára. Než jsem stačila odpovědět, udělal to za mě Radek: ,,Žádnou nemáme, my ho máme za výhru z losu.“ Myslela jsem že ho probodnu pohledem, než jsem zahlídla Báru a Tomáše, jak jim nevěřícně zajiskřily oči.

Od té doby k nám chodili prosit o peníze, již 2x jsme jim půjčili, bohužel to vypadá, že jsme jim spíš zaplatili dárkem dovolenou, k vrácení půjčky se nemají. Kdykoliv jsme na ně udeřili se splátkou, oznámili nám, že přece máme peněz dost, tak jim můžeme počkat. Radek se zatvářil, že je to vlastně pravda, a dokonce bychom jim to měli i odpustit. Myslela jsem, že špatně slyším. ,,Dojnou krávu nikomu dělat nebudem,“ ozvala jsem se rázně.

Když jsem jim odmítla půjčit potřetí, začalo peklo. Rozbité okna ve sklepě, poničený trávník, propíchané gumy od auta, výhružné anonymy ve schránce. Na policii bohužel skončilo vše bez důkazů. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než se po nekončících trápeních se odstěhovat.

Dovolená hrůzy

Abychom si zlepšili náladu po nevydařeném bydlení, tak jsme si koupili vysněnou dovolenou do Dubaje, ale ani tam se žádné štěstí nekonalo. Manžel se rozhodl, že celé jmění utratíme nejspíš jen tam. Objednával si jen ta nejdražší jídla a pití, i když mu to nějak extra nechutnalo. Půjčoval si Ferrari, jen aby by mu druzí záviděli, ačkoliv se o sportovní auta nikdy nezajímal. Zkrátka chtěl všude vzbuzovat dojem úspěšného milionáře, a dávat peníze na obdiv, a to jsem nemohla zkousnout. Copak se ještě nepoučil?

Další zkouška mé trpělivosti byla, když mě pozval na zábavný večer do podniku - žádná romantika a večeře - ale luxusní podnik se striptýzovými tanečnicemi. ,,No tak Radko, je to jen zábava,“ řekl mi. Tahle zábava nás vyšla za 2 hod na 50000 Kč a já už byla zlostí bez sebe. Manžel si vůbec neuvědomoval, jak se chová, vše mu přislo v pohodě .

Na druhý den mě pozval do restaurace. Už jsem si naivně myslela, že se chce snad za předešlé chování omluvit, ale to jsem se jen spletla. Ani tam se nezapomněl zmínit, že má peněz dost a klidně pozve celou hospodu. A najednou začal objednávat cizím lidem panáky na baru. ,,Už ses dočista pomátl, vzpamatuj se Radku než bude pozdě,“ varovala jsem manžela, ,,Ale prosím tě, si jen úzkoprsá,“ oznámil mi sušše. Asi za hodinu si na něho venku počkali mladíci z baru, kterí mu uštědřili nakládačku a okradli ho asi o 20000 Kč. To už byla poslední kápka a já balila kufry domů.

Po návratu do česka jsem manželovi zablokovala veškeré přístupy k vyhraným penězům a objednala jsem ho k psychoterapeutovi. Velkou výhru neunese každý.