Blíží se porod, probíráte se svým lékařem spoustu informací, co vás vlastně v následujících týdnech čeká,
a stále si nepřipadáte dost připravená? Takové starosti trápí asi každou nastávající maminku. Dobrou zprávou je, že většinu situací nakonec příroda a lékaři dokáží zařídit tak, že se svého miminka dočkáte i bez dokonalého naplánování. Nicméně existuje pár záležitostí, které je přece jenom dobré promyslet předem, a to je například odběr pupečníkové krve a tkáně pupečníku. Tento krok lze totiž provést pouze v jedinečném okamžiku narození děťátka, a proto je dobré toto rozhodnutí zvážit včas.
Pupečníková krev je krev miminka, která zůstává po narození dítěte a po přestřižení pupečníku v placentě
a pupeční šňůře. Výjimečná je tím, že obsahuje vzácné krvetvorné (hematopoetické) kmenové buňky, které jsou mladé a nezatížené získanými onemocněními, léčbou či procesem stárnutí. Tuto krev po odebrání odborný personál zpracuje a uloží do speciálních kontejnerů v parách tekutého dusíku při teplotě cca -180 °C
v monitorovaném skladovacím prostoru, kdy je v případě potřeby transplantát okamžitě připravený na terapii. Samotný odběr je naprosto bezbolestný a v okamžiku narození dítěte jej ani nepostřehnete. Důležitý je ovšem klíčový moment, aby byl o odběru personál předem informovaný, protože po převozu z porodního sálu již není možné pupečníkovou krev získat znovu.
Vlastní pupečníkovou krev je potom možné použít v případech, kde se standardně používá vlastní kostní dřeň anebo periferní kmenové buňky při různých typech onemocnění. Pacient si tedy „sám daruje svoje buňky“. Velkou výhodou je, že tělo a pupečníková krev proti sobě nebojují, a proto nenastávají po transplantaci komplikace, což se může stát v případě použití buněk od jiného člověka. Použití vlastní pupečníkové krve je možné nejen v dětském věku, ale také v dospělosti. S věkem pravděpodobnost jejího využití naopak roste, protože se zvyšuje výskyt onemocnění, při kterých se využívají k léčbě vlastní krvetvorné kmenové buňky. Transplantací vlastních buněk se dnes provádí více než transplantací buněk od dárců. Celosvětově je tento poměr cca 60:40 ve prospěch vlastních buněk. Je pravděpodobné, že se stále stoupajícím počtem dětí, které mají uchovanou pupečníkovou krev pro vlastní použití (v současnosti se v Evropě a Americe odhaduje tento počet na 2,5 miliónů) v rodinných bankách pupečníkové krve, bude narůstat také počet jejího využití na léčbu. Potenciál vlastní pupečníkové krve mohou dnes využít jen nedávno narozené děti, protože rodinné banky pupečníkové krve existují cca dvě desítky let. Pravděpodobnost využití má potenciál stoupat také díky početným klinickým studiím a stále se rozšiřujícímu počtu diagnóz, léčitelných vlastní pupečníkovou krví.
Jaké nemoci je možné například pupečníkovou krví léčit?
1. Maligní onemocnění krve (leukémie, lymfomy)
2. Nemaligní poruchy krve získané (aplastická anémie)
3. Vrozené poruchy krve
4. Poruchy imunity (roztroušená skleróza)
5. Onkologická onemocnění – zhoubné solidní nádory
6. Metabolické poruchy
8. Nemoci z ozáření
Krev může využít i sourozenec vašeho miminka
Pupečníková krev může být v případě shody použitá také na léčbu nemocného sourozence. V porovnání
s podáním pupečníkové krve od cizího dárce mají sourozenecké transplantace lepší výsledky a nižší riziko závažných komplikací po transplantaci. Pokud je starší sourozenec nemocný a maminka právě těhotná, lékaři mohou doporučit odběr pupečníkové krve právě pro vaše starší dítě. V takovém případě neplatíte žádné náklady za odběr, zpracování ani uskladnění pupečníkové krve.