Nepostradatelnost diáře, aneb co si nenapíšu, to nevím.

Trénování paměti, nebo tužka a papír vždy po ruce? Jak to vnímáte vy? Jste schopné si zapamatovat všechny požadavky, které na vás okolí naloží? Já bych si za zapomnětlivost zasloužila metál. Jakmile si něco nenapíšu, je cca 10% pravděpodobnost, že dojde k realizaci. A sv

Trénování paměti, nebo tužka a papír vždy po ruce? Jak to vnímáte vy? Jste schopné si zapamatovat všechny požadavky, které na vás okolí naloží?

Já bych si za zapomnětlivost zasloužila metál. Jakmile si něco nenapíšu, je cca 10% pravděpodobnost, že dojde k realizaci. A světe div se, i když si to napíšu, mám stejný problém. No jo, kdo si má stále pamatovat že je třeba shlédnout poznámky v diáři. Naštěstí mi pomáhají nové technologie, stačí si všechny tyto věci zapsat do svého mobilního kamaráda, který mi včas připomene, že se něco chystá. (To by si jeden ale nesměl telefon po ránu utopit v umyvadle, aby tenhle systém fungoval.) Když už se ale takové utopení pomocníka stane skutečností, může se stát, že zapomenete i na vlastní maminku, která vás očekává. (Ano, až takhle nezodpovědná jsem dcera) Jak jste na tom vy, milé čtenářky? Trénujete denně svou paměť? Máte spolehlivou fintu, jak na nic nezapomenout? Nebo se také spoléháte na tužku, papír, či jinou vymoženost moderní doby?   Těším se na příspěvky v diskuzi!   Text: Markéta Benešová