Ženská promiskuita

V některých zemích se za promiskuitu považuje podvádění právoplatného manžela, jinde zase časté střídání sexuálních partnerů, či podvádění stálého partnera s několika dalšími.  Jak jsou na tom Česky se sexuálním apetitem? Jak si stojí Češky? Kolik sexuálních

V některých zemích se za promiskuitu považuje podvádění právoplatného manžela, jinde zase časté střídání sexuálních partnerů, či podvádění stálého partnera s několika dalšími.  Jak jsou na tom Česky se sexuálním apetitem?

Jak si stojí Češky?

Kolik sexuálních partnerů je málo a kolik moc, vám asi jen tak někdo neřekne, dokonce ani vědci si na určení těchto faktů netroufají. Zjistili však během výzkumu zhruba před pěti lety, že jsou Česky i Češi, co se týče počtu sexuálních partnerů za život, někde zhruba uprostřed žebříčku všech zemí. Největší labužnice sexu jsou dámy z Nového Zélandu a Britky.

Peníze, moc a úspěch

Časté střídání sexuálních partnerů vede k mnohem větší pravděpodobnosti pohlavních nemocí. Proto také promiskuitní lidé mnohdy umírají předčasně. Často se také uvádí, že k  podvádění či střídání partnerů vede muže i ženy jejich bohatství a úspěch. Čím více jste v práci úspěšní, čím vyšší máte postavení, tím spíše se dostáváte do společnosti, která si může dovolit něco navíc. Zároveň však narazíte na stejné povahy lidí, kteří lidově řečeno nevědí coby.

I ženy mohou a chtějí mluvit o sexu

Velké procento lidí snadno a bez jakýchkoliv zábran odsoudí promiskuitu, jako něco zvrhlého, odporného a nežádoucího. Avšak k radikálním názorům a řešením se stavíme právě tehdy, neznáme-li do důsledku jejich dogma, bojíme se jich a nerozumíme jim. To že v dnešní době ženy mluví více otevřeně o sexu, stejně jako to do dnes mohli dělat muži bez jakýchkoliv výčitek, znamená jen pokrok v lidském myšlení a určitý psychický i fyzický vývoj celé populace.

Některé ženy rády loví muže

A i když je volnější doba, co se týče flirtování a svádění ze strany žen, neznamená to hned, že se jedná o promiskuitní dámy. I ženy mají nárok vyzkoušet si více než jednoho partnera a nemusí se jim hned měnit nálepka z „hodné, slušné a věrné ženy“ na „povětrnou poběhlici“. Dokonce ani to, že některé ženy chtějí a potřebují svůj protějšek ulovit, než být samy loveny, není nic proti ničemu. Přeci jen a možná také naštěstí, jsme každý z jiného těsta. Text: Jana Čechová