Sclerosis multiplex neboli roztroušená skleróza (RS)

Podstatou nemoci je autoimunitní reakce. Imunitní systém má za úkol ničit cizorodé buňky a látky jako např. bakterie a viry. Zatím z neznámých příčin dochází k tomu, že imunitní systém vnímá některé buňky organismu jako cizé a ničí je. V případě RS napadá myelinov

Podstatou nemoci je autoimunitní reakce. Imunitní systém má za úkol ničit cizorodé buňky a látky jako např. bakterie a viry. Zatím z neznámých příčin dochází k tomu, že imunitní systém vnímá některé buňky organismu jako cizé a ničí je. V případě RS napadá myelinové pochvy (obaly) nervových vláken neboli axonů. Tím dochází k poruchám převodu vzruchů (impulzů, které jsou zodpovědné za veškeré nervové funkce) a také zániku některých axonů. Těmto defektním místům se pak říká plaky. Do určité míry dochází k reparaci a tím i k vymizení příznaku, ale často vznikají jizvy a nevratná poškození.

Průběh bývá různý. Převážně probíhá v atakách kdy poruchy jsou střídány obdobím zlepšení, které ale nemusí být úplné (tedy do stavu původního) – tzv. relabující forma. Někdy dochází k postupnému prohlubování obtíží bez přechodných zhoršení či zlepšení – tzv. progredující forma. Často také relabující forma po letech přechází v trvalé zhoršování, tudíž do progredující formy.

Příznaky se liší podle lokalizace lézí (míst poškození).

V časnějších stádiích jsou typické parestezie v končetinách – mravenčení, brnění někdy i bolest, poruchy chůze a koordinace pohybů – nešikovnost, zakopávání, poruchy zraku jednoho oka až jeho úplná ztráta, dvojité vidění, slabost. Postupem času se mohou rozvíjet ztráty citlivosti a pohyblivosti, poruchy močení a sexuálních funkcí, spasticita (zvýšené napětí svalů). RS je spojena také s vyšším výskytem depresí a kognitivním deficitem (poruchy paměti, pozornosti, soustředění, abstraktního myšlení apod.)

Diagnóza se stanovuje jednak na základě typických příznaků u pacienta, magnetickou rezonancí – zobrazuje lidské tělo v řezech jako CT, ale bez použití radiačního záření. Na snímcích jsou patrné výše zmíněné plaky, jako světlá místa. Odběrem mozkomíšního moku z lumbální punkce se stanoví přítomnost autoimutního zánětu s tzv. oligoklonálními proužky tj. specifickými protilátkami. Z dalších vyšetření je možné použít tzv. evokované potenciály, které hodnotí elektrickou aktivitu mozku při stimulaci z vnějšku.

Terapie

Rozlišujeme léčbu akutní ataky a léčbu chronickou ke snížení počtu atak.U akutních stavů se aplikují vysoké dávky kortikoidů, které snižují imunitní reakci. V prevenci relapsů se užívá interferon beta (upravuje imunitní reakce, ovlivňuje průnik imunitních buněk do CNS), glatiramer acetát (napodobuje strukturu myelinu a tím odvádí pozornost imunitního systému), dále natalizumab – protilátka snižující průnik imunitních buněk do CNS, některá imunosupresiva jako je methotrexát a azathioprim. Samozřejmostí je léčba symptomatická tj. léčba bolesti, spasticity, depresí spolu s léčbou fyzioterapeutickou a psychoterapeutickou.

U primárně progresívní RS neodpovídající na standardní terapii byla s úspěchem použita autologní transplantace kmenových buněk. Autologní znamená, že jsou použity buňky vlastního těla. Provádí se tak, že je dříve stimulována kostní dřeň růstovými faktory a dalšími farmaky, tím dojde k vyplavení kmenových buněk do krve. Odebrané buňky jsou zkontrolovány a zmraženy. Poté se podává vysokodávková chemoterapie, která má za úkol zničit kostní dřeň a imunitní systém pacienta. Následuje vrácení kmenových buněk do krve pacienta, odkud si samy najdou cestu do kostní dřeně, kde obnoví normální krvetvorbu.

Díky moderním postupům léčby RS nijak významně neovlivňuje délku dožití postižených osob, ale bohužel je stále nejčastější neurologickou příčinou invalidity mladých lidí.