Bez pravidel by byl na světě chaos

Proč na ně ale každé dítě reaguje jinak? A co s tím?

Někdy možná máte pochyby o tom, zda jste dobrým rodičem, protože vaše dítě vás vůbec neposlouchá. Nechce dodržovat pravidla. A vy se přitom snažíte domlouvat mu v klidu, jenže nemá to žádný efekt. Proč je dítě kamarádky s tímhle naprosto v pohodě, ale vy pořád „válčíte“? Nic si nevyčítejte. Její potomek je totiž nejspíš typem osobnosti, který pravidla doslova potřebuje. Jaké tedy máme základní typy osobnosti podle velmi praktické Teorie typů psycholožky Šárky Mikové? A jak se jednotlivé z nich staví ke vnímání pravidel?

Děti nejsou stejné, ani rodiče. Problematiku pravidel (režim, nastavení hranic, morální pravidla apod.) chápeme každý jinak. A my coby rodiče máme své metody, jak pravidla předávat našim potomkům. Jenže to je náš styl, který je samozřejmě ovlivněn typem naší osobnosti. Ten ovšem může být odlišný od typu osobnosti našeho dítěte.

„Měli bychom si uvědomit, že naše povahy na sebe mohou v oblasti pravidel silně narážet. My jako rodič máme nějaká očekávání, co by naše dítě mělo zvládnout. Jenže to může být kámen úrazu, protože vzhledem k typu osobnosti toho ještě nemusí být schopné, nebo se dokonce potřebuje učit pravidla jiným způsobem,“ vysvětluje psycholožka Šárka Miková, která je autorkou unikátní Teorie typů, která vymezuje 4 základní typy osobnosti s různými vrozenými potřebami. Podrobnější informace najdete v jejích knihách „Milovat nestačí“, „Nejsou stejné“ nebo „Ani mámy nejsou stejné“.

O jaké typy se tedy jedná?

• Děti s potřebami ROZUMĚT a PROVĚŘOVAT (NT typy)
• Děti s potřebami HLUBŠÍ SMYSL a JEDINEČNOST (NF typy)
• Děti s potřebami SVOBODY a AKCE TEĎ A TADY (SP typy)
• Děti s potřebami STABILITY a PŘEDVÍDATELNOSTI (SJ typy)

„Pokud dítě vaší kamarádky pravidla skvěle dodržuje nebo dokonce upozorňuje na jejich porušení, nejspíše jsou jeho vrozenými potřebami stabilita a předvídatelnost (SJ typ). Kamarádka pak může mít skvělý pocit z toho, že je dobrým rodičem, že dokáže své dítě dobře vychovat, vy si naopak můžete připadat neschopně. Ale přitom to zdaleka není černo-bílé,“ pokračuje psycholožka.

Pojďme si tedy popsat, jak jednotlivé typy osobnosti reagují na existenci pravidel.

• Děti s potřebami ROZUMĚT a PROVĚŘOVAT (NT typy)

Tento typ dětí nesnáší tlak autorit. Pravidla berou vážně v případě, že jim dávají logiku, tedy bylo jim vysvětleno, proč ho je potřeba dodržovat a skutečně jim dává smysl. Proto u nich vůbec neuspějete s větami typu: „protože se to tak dělalo vždycky“ ani „protože jsem to řekla“.

„Osvojování a uplatňování morálních principů se u NT dětí děje pomaleji než u jiných typů, protože se přirozeně do druhých lidí nevciťují a i u morálních principů potřebují rozumět jejich logice. To ovšem neznamená, že by nedokázaly projevit soucit a pomoc druhým, když trpí. Spíše jim déle trvá pochopit, jaké dopady má jejich chování na prožívání jiných lidí,“ zmiňuje Šárka Miková.

• Děti s potřebami HLUBŠÍ SMYSL a JEDINEČNOST (NF typy)

Tyto děti samy od sebe potřebu pravidel nemají, protože přirozeně vnímají, že každý z nás je individualita. Nicméně jsou ochotny pravidla respektovat, pokud vidí, že napomáhají spolupráci a dobrým vztahům. Také se jim mohou podřizovat pro to, že chtějí, aby je druzí měli rádi a nebyly konflikty.  

„Osvojování morálních principů nebývá pro NF děti problematické, protože se do lidí přirozeně vciťují a zároveň chtějí být okolím přijímány. Podobně je tomu i u konvenčních pravidel – respektují je, protože nechtějí riskovat odmítnutí ze strany důležitých dospělých, a zároveň si postupně uvědomují, že pravidla napomáhají spolupráci
a dobrým vztahům. Protože ale přirozeně ctí lidskou individualitu, není jim úplně blízký přístup „všichni dělají totéž stejným způsobem“ a v dospělosti snadno udělají z pravidla výjimku, pokud člověku pomůže, aby se cítil dobře,“ vysvětluje odbornice.

• Děti s potřebami SVOBODY a AKCE TEĎ A TADY (SP typy)

Nedodržování pravidel a neposlouchání je nejvíce specifické pro tento typ dětí. Pravidla považují za omezování, navíc žijí aktuální situací, na níž reagují „ad hoc“.  Mohou se je naučit ctít tehdy, když jim dávají smysl
a zbytečně je neomezují v jejich aktivitě. Logicky jim pak dělá problém pravidla zobecňovat.

„Protože SP děti žijí teď a tady, může pro ně být někdy obtížné pravidlo dodržet – hlavou jim totiž neběží minulé zkušenosti a nepředstavují si dopady na budoucnost. Naopak si dobře uvědomují, jak se situace každou chvíli mění. Přijmout, že některé situace se opakují a má smysl pro ně domluvit nějaké pravidlo, jim proto může trvat dlouho,“ pokračuje psycholožka. „Nicméně i v případě učení se morálce a pravidlům platí, že by dítě mělo zažívat důsledky svého chování. Pokud si nejste jisti, že si dítě uvědomilo, co udělalo špatně, zkuste ho na to stručně, věcně a zároveň důrazně upozornit. Dlouhé moralizující rozhovory nebude SP dítě určitě vnímat.“

• Děti s potřebami STABILITY a PŘEDVÍDATELNOSTI (SJ typy)

Jak již bylo řečeno, těmto dětem pravidla vlastně naplňují přirozené potřeby. Dodržovat je jim je naprosto vlastní. Pokud se věci nedějí tak, jak to znají, příp. jak se naplánovalo, cítí se nejistě a zmateně. Také mohou působit jako „žalobníčci“ – mají tendenci upozornit na ty, kteří pravidla porušují, aby se ujistily, že pravidlo pořád platí.

„To ale neznamená, že by SJ děti nikdy pravidlo neporušily. Chtějí-li uplatnit svůj záměr, mohou na pravidlo zapomenout nebo se nechat strhnout kamarády. Zpětně si však porušení pravidla uvědomí a často se i samy přiznají. SJ děti se také dobře učí vnímat morální principy – ctí totiž autoritu, která jim je předává, a zároveň vnímají morálku v úzkém propojení s naplňováním svých potřeb. Podle nich se morálně chová ten, kdo se drží řádu a pravidel, je zodpovědný a spolehlivý,“ doplňuje autorka Teorie typů.

 

Rada na závěr: Jak pracovat s dětmi, které se nerady podřizují autoritě bez výhrad?

„Určitě jste si už sami odvodili, že záleží na tom, jaký jsou typ osobnosti. Ale obecně se dá říct, že by dítě mělo mít možnost volby a také příležitost zažívat přirozené následky nebo logické důsledky svého chování. Ty by ale rozhodně neměly být trestem ani dokazováním, že jako autorita jsem měl pravdu,“ dodává psycholožka Šárka Miková. Více informací můžete najít na www.teorietypu.cz.