Počet sexuálních partnerů stávajícího přítele. Tabu, nebo důležitá informace?

Nedávno jsme s partnerem diskutovali na téma ,,počet sexuálních partnerů" a to mě dovedlo k myšlence - ,,Kolik je akorát? A kolik už je moc? A je to vlastně pro stávající stav podstatná informace?" Je tedy opravdu důležité, kolik sexuálních partnerů jste měli v posteli? J

Nedávno jsme s partnerem diskutovali na téma ,,počet sexuálních partnerů" a to mě dovedlo k myšlence - ,,Kolik je akorát? A kolik už je moc? A je to vlastně pro stávající stav podstatná informace?" Je tedy opravdu důležité, kolik sexuálních partnerů jste měli v posteli?

Já osobně jsem byla vždy zastáncem toho, že počet sexuálních partnerů mého milého je číslo, které nikdy nechci znát. Nicméně ten zvědavec ve mně mi nikdy nedovolil se nad tuto otázku povznést. I přesto to není jednoduché diskuzní téma, protože to, čeho se nejvíce obávám je odpověď.

A jaká odpověď může přijít?

Hodně.

Co je to vlastně hodně? Kdo mi to dokáže definovat? Každý má jiné hranice, které tohle slovo vyjadřují. Například pro mě jsou dvě piva za večer hodně, pro spoustu lidí je hodně až deset piv. Takže od čeho se vlastně odrazit?

Málo.

Tohle ve mě vyvolá stejnou vnitřní diskuzi, jako předešlá odpověď. A když už jsme u toho, nechce mě tím pouze ukonejšit a nebylo jich vlastně ,,hodně"?

Průměr.

Diplomatická odpověď. Podívejme se znovu na příklad s pivem. Průměrný Čech vypije ročně 164 l piva, což je skoro jedno pivo denně, započítají-li se do průměru i děti a kojenci. A popíjení piva každý den je pro mě alkoholismus. Z čehož vyplývá, že odpověď vyjadřující průměrnost je vlastně pouhá informace o partnerově promiskuitě. Nebo ne?

Konkrétní číslo.

Nejprve se zamyslíme nad tím, jestli to protějšku opravdu věříme, či nikoliv. Je všeobecně známo, že si muži počet postelových zkušeností přibarvují, aby byli za samce. Co když je ale opak pravdou a můj milý mě chce ušetřit té horentní sumy, která by mu z úst vypadla? A i když to číslo bude odpovídat realitě, opravdu mi to poskytne takové zadostiučinění, jaké si myslím?

To je přeci jedno. 

Co? Jedno? Proč? Co mi tají? Mám křičet, plakat, brečet, chytit ho za límec a dostat to z něj, nebo to raději nikdy nechtít slyšet?

Co vy, milé čtenářky? Znáte ,,partnerovo číslo"? A věříte mu? Nebo jste toho názoru, že tohle slyšet nikdy nechcete? Povězte mi o svých zkušenostech v diskuzi, třeba na facebookových stránkách https://www.facebook.com/dokonala.zena?fref=ts, kde denně konkrétní články přidáváme.

Text: Markéta Benešová, foto: diva.sk