Blog Karolíny V. a povečírkové faux-pas...

Jestli je něco rovno opravdovému hororu, pak je to povečírkové faux-pas, které, ruku na srdce, ti nemravnější z nás alespoň jednou zažili. A rozhodně není co závidět. Probudíte se, neznámo kde, okno jako vrata a vedle vás kromě obrovské opice oddechuje ještě cizí oso

Jestli je něco rovno opravdovému hororu, pak je to povečírkové faux-pas, které, ruku na srdce, ti nemravnější z nás alespoň jednou zažili. A rozhodně není co závidět. Probudíte se, neznámo kde, okno jako vrata a vedle vás kromě obrovské opice oddechuje ještě cizí osoba.   Snažíte se co nejrychleji vyhodnotit, kdeže se to vlastně nacházíte, ale nejste schopni se dopracovat k uspokojivému zjištění. Panika. Takže je na řadě okamžitá rekonstrukce předchozích událostí. Vyrazili jste na firemní večírek. Bujará nálada, přátelé a kolegové, taneční parket a hektolitry alkoholu. Od šesté sklenky vína a jednoho frťana už máte všchno v mlze. Vybavuje se vám pouze jedinec blíže neidentifikovatelného ražení ve vaší těsné blízkosti, vilné vlnění se na parketu a pak tma. Černočerná, brutální a zřejmě asi i dlouhotrvající. A pak probuzení. Žlutě omítnutý popraskaný strop, starý komunistický lustr, papundeklová skříň, stolek a rozvrzaná postel. Zašlé záclony na okně s nevkusným květinovým vzorem a odrbaný nevkusný teppich na podlaze, ze kterého po stranách zírá nazelenalé linoleum. Připadáte si jako na skládce retronábytku. Anebo na Marsu. Jenže je deset ráno, vy jste po firemním večírku a fakt, že by vás pod ochranná křídla vzala k sobě domů vetchá stařenka, je pravděpodobnostně roven nule. Odvážíte se pootočit. Realita je tvrdší než žula. Vedle vás oddechuje ajťák Jožin z vedlejšího kanclu. Ten obrýlený asociální podivín s kouty ve zbytcích vlasů sahajících až po bradu, který oděn v kostkované košili a pytlovitých kalhotách se denně krčí u monitoru a brblá si pod fousy. Vaše spodní prádlo se bohužel válí u postele a na to, abyste zjišťovali, zda má na sobě prádlo i Jožin, odvahu nemáte. Je načase se okamžitě zdekovat. Zatímco si co nejpotišeji sbíráte věci, on se probouzí. Zamilovaný a šťastný panic, který se v noci zamiloval. A to navzdory faktu, že se jeho „životní láska“ nacházela ve stoprocentním opileckém rauši. Nastává příšerná sekvence, kdy ve stavu fatální kocoviny přesvědčujete Jožina, že už musíte jít a on přesvědčuje vás, ať si necháte přinést snídani až do postele. Rezignovaně souhlasíte. Apokalypsa nastává, když vám po dvaceti minutách přinese do pokoje snídani jeho matka. Tento příběh není třeba více rozepisovat. Naivové vidí lovestory s happyendem započatou na firemním večírku. Bystřejší si domyslí, že svatební zvony se skutečně nikdy nerozehrály. To se ovšem nedá říct o tváři hlavní protagonistky, která hrála všemi barvami, když následující den procházela uličkou hanby mezi kolegy v openspace. A co chudák Jožin? Dodnes sedí schován ve své kukani a čeká na další večírkovou příležitost.     Více o tématu sexu na jednu noc v aktuální epizodě mého strastiplně necudného seriálu Chlapidárium: https://www.stream.cz/chlapidarium/10008342-sex-na-jednu-noc