SSRI antidepresiva: ano či ne?

Lidem, kteří berou antidepresiva a řeknou to svému okolí, se podvědomě či vědomě vyhýbáme, v lepším případě je litujeme. A samotní uživatelé těchto léků se za to stydí. Proč? Podívejme se na problém z větší blízkosti. Já osobně mám zkušenost jen s SSRI (fungují

Lidem, kteří berou antidepresiva a řeknou to svému okolí, se podvědomě či vědomě vyhýbáme, v lepším případě je litujeme. A samotní uživatelé těchto léků se za to stydí. Proč?

Podívejme se na problém z větší blízkosti.

Já osobně mám zkušenost jen s SSRI (fungují na bázi zpětného vychytávání serotoninu). Serotonin je chemická látka, kterou lidé se sklony k depresím neumějí využívat a je to zároveň látka, která zajišťuje pocit pohody, štěstí, harmonie, vyrovnanosti. Snižuje úzkostné stavy a tak prostě náš život dělá snesitelnějším.

Čtěte také: Lysohlávka může léčit deprese

Než jsem se k těmto lékům konečně uchýlila, uběhlo mnoho let. A ne moc dobrých. Už od mládí jsem se cítila nejistá při ústních zkouškách, trpěla jsem průjmy před každým menším testem ve škole. Hádky v rodině či mezi kamarády mě nervovaly. V pubertě jsem začala pít alkohol, který mi pomáhal se uvolnit, být veselá a společenská, nebát se komunikovat s lidmi a mít spoustu plánů do budoucna. Které jsem samozřejmě neuskutečnila, protože alkohol, jak všichni víme, funguje velice krátkodobě a dělá vše horší. V té době jsem ale ještě netušila, že vůbec mám nějaký problém. Všichni v okolí si mysleli, že jsem jen líná, nemám žádnou cílevědomost a jsem přecitlivělá. A moc piju. Rodiče si mysleli, že z toho vyrostu.

Čtěte také: Nenechte se ovládnout depresí

Berlička alkohol

Nevyrostla. Problémy s alkoholem přetrvávaly, odešla jsem ze školy, dokonce jsem měla i několikrát myšlenky na sebevraždu. A nikdo z mých blízkých nic nevěděl. Já se v průběhu let obrnila vůči okolí, zvládla se zbavit nevhodného partnera, našla si lepší kamarády, chodila do klidného zaměstnání, rozhodla se nemít rodinu a začala hledat alternativní řešení, která pomáhala, ale pouze krátkodobě. Ono je fajn si v pochmurném podzimním odpoledni sednout s horkým šálkem čaje do křesla a číst si pěknou knížku nebo si pustit romantický film a přijít tak na pozitivnější myšlenky. Problém ovšem nastává, když nejste schopni si čaj připravit a nemáte náladu vůbec na nic a na nikoho a nejraději byste se neviděli. A ten alkohol… Zkusila jsem nepít a vydržela osm měsíců, chodila na masáže, cvičila, věnovala se reiki, zdravé výživě, ale depresivní a úzkostné stavy přetrvávaly. A tak jsem se k němu vrátila.

Ven s problémem

Teprve ve svých 33 letech, kdy už jsem jakžtakž zvládla alkohol omezit na nárazové pitky jednou za čtrnáct dní či za měsíc; zkazit další vztah, o kterém jsem v té době byla přesvědčená, že za to stál; zvládla dokončit pár krátkodobějších cílů, jsem konečně měla čistou hlavu na dostatečně dlouho, abych si uvědomila, že nejsem vůbec v pořádku. A že chyba bude trošku někde jinde než v mojí povaze. Naštěstí můj bratr je – sice ne z oboru – doktor, a tak jsem se obrátila s dotazem na něj. Pak už šlo vše daleko lépe. Moje předpojatost vůči antidepresivům ustoupila do pozadí, začala jsem užívat citaloprami hydrobromidum a konečně zažila ten pocit absolutní vnitřní vyrovnanosti. Problémy jsem najednou zvládala s absolutním klidem a nadhledem. Není ze mě ale robotické monstrum. Mám stále hluboké city. Když jsem smutná, pláču, když jsem veselá, směju se. Když jsou problémy, jsem nešťastná. Ale jedno vím určitě – ty pocity mají opravdový základ v životě a nejsou jen výplody mé chemické nerovnováhy. Škoda jen, že jsem to nevěděla dřív. Mohla jsem si ušetřit závislost na alkoholu, která tu se mnou je a bude už napořád.

SSRI nejsou návyková

Dnes je mi 35 let. Našla jsem si partnera, který mě bere takovou, jaká jsem, a miluje mě se vším všudy a já už se nebojím být sama sebou, protože úzkostné stavy, že nejsem dost dobrá, jsou pryč. Vím, že když se do něčeho pustím, tak to nedokončím z nedostatku zájmu a ne proto, že mám strach z neúspěchu či strach z úspěchu. Vím, kdo jsem a vím, kde jsou mé slabé a silné stránky. A na tom se už dá stavět.

A tak, pokud máte podobné problémy, nebojte se vyhledat pomoc. SSRI nejsou návyková – jedině snad v tom smyslu, že je nebudete chtít přestat brát :) a ani nijak extra nezatěžují organismus (pokud je tedy nebudete zapíjet alkoholem). Což vřele nedoporučuji.

Text a fotografie: papaki