Ty mi to snad děláš naschvál!

Nechcete ustoupit ani o krůček ze své pravdy? Ba co víc - přemýšlíte o odplatě za každý partnerův truckrok? Sklon ke schválnostem není zpravidla vrozený povahový rys nebo projev psychopatické osobnosti.

Občasné škodolibé radosti se neubrání nikdo z nás. Ale dlouhodobější řetězení naschválů bývá následek nějaké drobné křivdy v minulosti, která se nevychytala a tím, jak se nabaluje o další a další, přerostla vám přes hlavu.

Spouštěčem jsou nevyříkané problémy

Místo, abyste partnerovi hned zatepla řekla, že se vám nelíbí, co udělal, nebo řekl, spřádáte plán, jak mu provést něco, čím ho potrestáte. Za neuklizené boty v předsíni nenáviděné lečo k večeři. Přesně podle hesla: Oko za oko, zub za zub. Jenže vendeta ještě nikdy nikomu neprospěla. Ze dvou, pěti, deseti naschválů se nakonec stává nebezpečný rituál, který váš vztah může zadusit. Přitom na samém začátku začarovaného kruhu »truckroků« většinou nebyl fatální rozvrat vašeho soužití. Spíš nějaký pocit nerovnováhy: třeba když jste doma s dítětem na mateřské, můžete závidět muži jeho pestrý pracovní den, kdy se potkává se spoustou lidí. Zatímco vy jen žvatláte na dítě. A pak stačí, aby udělal nějakou chybičku po návratu domů, a už to jede. Vaše nashromážděná nespokojenost dá zelenou nějakému naschválu, kterým zaručeně partnerovi zkazíte náladu. Máte z toho pocit zadostiučinění, zatímco on kouká jak spadlý z višně, protože vůbec nechápe, proč jste na něj tenhle podraz spáchala. A má vás v tu ránu plné zuby. Takže jaká je rada nad zlato? Všechno si vždycky vyříkat a nedusit v sobě pocity nespokojenosti.

Trocha škodolibosti se povoluje

Nicméně kdyby bylo všechno u vás doma zalité sluncem dlouhodobě, bylo by to asi trochu divně nudné, že. Trocha vzrůša se povoluje. Sem tam nějaká ta sladká pomsta může rozčeřit stojaté vody a může mít i výchovný efekt. Jde o to provést ji tak jemně, aby se druhý dovtípil a neměl důvod se urážet. Pokud naschvál není veden vztekem, ale jen potřebou upozornit druhého, že něco udělal špatně, můžete se tomu pak společně zasmát.

 

 

 

 

Text : Eva Houser