LUCIE BÍLÁ: Proč měnit lidi?

Konečně jste natočila vánoční album. Proč trvalo tak dlouho?Mám pocit, že takovouhle vzácnost člověk nemůže dělat dřív, než k ní dospěje. Podobné album člověk nemůže vydávat každý rok. Jsem ráda, že jsem tak dlouho otálela; o to víc se snad moji posluchači těš


Konečně jste natočila vánoční album. Proč trvalo tak dlouho?
Mám pocit, že takovouhle vzácnost člověk nemůže dělat dřív, než k ní dospěje. Podobné album člověk nemůže vydávat každý rok. Jsem ráda, že jsem tak dlouho otálela; o to víc se snad moji posluchači těšili a těší.

Nepůsobíte jako někdo, kdo dlouho otálí.
Vidíte to. Léta jsem třeba kličkovala před pořadem Jana Krause, až jsem se s ním potkala na neutrální půdě, kde už na mě mohl být hodný. A další příklad: léta jsem utíkala před jakýmkoli porotcováním, až mi teď televizní talentová soutěž přinesla krásná setkání s lidmi. Člověk musí být trpělivý; když není, může udělat chybu. Navíc jsem dosud hledala ten správný okamžik a ten správný čas, kdy jsem obklopena těmi nejlepšími.

Konkrétně?
Pavel Horák, sbormistr chlapeckého sboru Boni Pueri, se kterým spolupracuji už sedmnáct let. Dalším je textař Pavel Vrba, se kterým nic společného takhle velkého, jako je zmíněné vánoční album, dosud nemáme. Mám skvělou kostýmní návrhářku, vizážistku, manažera a spoustu dalších vynikajících spolupracovníků. S mnohými pracuji už řadu let; vyznávám princip loajality: když se mi s nimi dobře dělá, proč je měnit?

Vaši vánoční desku chápu mimo jiné i jako podnět k zastavení a zamyšlení se…
Vidíte, a já jsem se nikterak zásadně zamýšlet nechtěla. Šlo mi o to, aby vzniklo CD, které by bylo dobrým podkresem krásných vánočních dnů, úžasné štědrovečerní večeře, rozbalování dárků a toho všeho, co by se v téhle době mělo dít, totiž že jeden druhého doma rozmazluje. Kdo ale chce, zamyslet se může. Texty Pavla Vrby k tomu vybízejí. Každý si v nich určitě najde to, co hledá. Někdo „jenom“ klid a vánoční náladu, někdo moudra a poezii, jiný zase pastvu pro oči. Jestli mě fotograf Dušan Šimánek vidí tak, jak mě vyfotografoval na titul, tak si myslí, že jsem hezká holka (smích). Přitom to celé není o kráse mojí, ale o kráse jako takové, o čistotě a laskavosti, je tam ten křišťál, papírové šaty… Jsem ráda, že tuhle desku mám. Určitě bude dlouho jedním z mých největších pokladů.

Stane se někdy, že byste vrátila Pavlu Vrbovi text s tím, že chcete něco přepracovat?
To bych se neodvážila, ale hlavně nikdy není důvod. Co se vánočního cédečka týče, od začátku jsem věděla, že Pavel bude přesně ten člověk, který mi, když si vezme věc za svou, přinese přesně to, po čem toužím a po čem touží i lidé: pohlazení, laskavost. Dnes té laskavosti kolem nás moc není. Pavel Vrba je člověk, který svoje texty textoval celý život. Je v nich obsažena koncentrace všeho, co zažil, a všech těch Múz, které ho líbají a vždycky líbaly.

Petr Malásek je autorem všech aranží na desce? Znáte se už velmi dlouho, že?
Ano. On patří mezi ty lidi v našem týmu, kterým do jejich práce vůbec nemluvím. Známe se už od písničky Neposlušné tenisky, tedy od mých úplných začátků. Taky on tam tehdy hrával na piano.

S kým jste nazpívala naposledy nějaký duet?
Mám dva nové duety, s Martou Kubišovou a Karlem Gottem. Neumím si představit, že bych nevyužila příležitost zazpívat si s Karlem Gottem. A pokud jde o moje kolegyně -ženy, tak koho jiného přizvat než Martu Kubišovou?! Existuje spousta zpěvaček, kterých si vážím a se kterými se ráda potkávám, ale když jsem měla vybrat jednu, byla to jednoznačně Marta. Nikdy jsem nepotkala nikoho laskavějšího a lidštějšího. Pro mě je jednotkou boží povahy „1 Marta“. A já na desce tu jednu Martu mám.

Čekala bych, že Marta Kubišová přijde na křest...
Marta se omluvila, měla nemocného pejska. Ale moc bych ji tam bývala chtěla. Stejně jako Karla Gotta.

Koukala jsem, že zpíváte i v latině; máte tenhle jazyk ráda?
Ano, je to univerzální, nádherný jazyk, kterým zpívám s Boni Pueri na našich společných koncertech už léta. Nedám dopustit na češtinu, podle mě se můj zobák narodil pro češtinu, a přestože mám repertoár i maličko ve slovenštině, čeština je mi bližší. Latina je jazyk, který patří k určitým příležitostem – k procesím, do kostelů. Nikdy by mě třeba nenapadlo zkusit vánoční koledu třeba v angličtině – musela bych se hodně bouchnout do hlavy o něco tvrdého, abych takovou hloupost udělala! Angličtina je jazyk jiné země, ten nechám jiným. Třeba i těm našim mladým, kteří už se rodí jako světoobčani. Já jsem československá – a vždycky budu. Jsem na to pyšná a nikdo mi to nerozmluví, přestože se o to pořád někdo pokouší.

Jsou pro vás Vánoce zábava?
Ano, na rozdíl od Silvestra. Silvestr nemám ráda, pro mě představuje nucené veselí. O Vánocích to jde jinak, přirozeně. Tahle písnička, tedy Vánoce jsou zábava, je zábavná i z jiného důvodu. Původně to měl být duet s Vojtou Dykem, ale nesladili jsme termíny. Vojta je famózní zpěvák, je ale ohromně vytížený (stejně jako já), nakonec jsme se spolu nesešli. Řekla jsem si ale: když Vojta nemůže, zazpívám si tu písničku sama! Takže to nakonec není duet, ale „jednět“.

Jak budou probíhat vaše Vánoce?
Jako každý rok: tatínek bude dělat řízky, maminka bramborový salát, celá rodina půjdeme k místní kapličce, zapálíme svíčky, se sousedy si popřejeme krásné Vánoce, venku si dáme svařák – a poběžíme ke štědrovečernímu stolu a vánočnímu stromečku!

(dd)
Foto: www.pixmac.cz