Píchnout, nebo nastřelit?

Před každými rodiči, kteří chtějí pro svoji malou náušničky, leží tato volba. Na to, jak se v této situaci zorientovat, jsme se zeptali odborníka na slovo vzatého, piercera Míly Bugtchera ze studia Hell, který se na miminka specializuje.

Míla: Jmenuju se Míla, je mi 42 let a piercingu se věnuju od svých 16 let. V roce 2004 jsem založil studio Hell, které dnes zná asi každý. Náušnice pro miminka jsou jednou z mých dvou oborových specializací.

K této specializaci jsem se dostal neplánovaně před mnoha lety. Denně při práci s dospělými vidím příšerně napíchané uši u svých zákaznic, častý to důsledek neprofesionálně provedené práce obvykle z komunistických porodnic. Zákaznice, u kterých jsem řešil opravy těchto paskvilů, nechtěly, aby si tímto musely projít i jejich děti, proto se na mně začaly obracet s tím, abych se ujal i jejich dcer. Postupně, jak rostl počet lidí, kteří do Hellu
s dětmi chodili, jsem si přibral asistentku Ednu, která mi pomáhá s koordinací práce a rodičům před zákrokem
v klidu vysvětlí všechny detaily píchnutí i hojení

Ačkoli je propíchnutí lalůčků u malé holčičky věcí v naší kultuře běžnou, jedná se pořád o zásah do těla. Každý rodič by měl zvážit, zda bude tento piercing proveden na jeho popud, anebo si o něj malá řekne sama později.
K tomuto se vyjádřili všichni naši pierceři zde a určitě stojí za to, se nad tím zamyslet.

Pokud se rozhodnete pro to, že svojí dceru necháte ozdobit už v útlém věku, je zde další otázka – píchnout, či nastřelit? Nastřelovací pistole byla navržena proto, aby byla co nejjednodušší na ovládání. My pierceři obvykle používáme přirovnání „aby s ní uměla pracovat i cvičená opice“.  Do pistole stačí vložit šperk, přiložit k uchu
a zmáčknout spoušť. Až sem to zní dobře, bohužel dotyčný „vynálezce“ zapomněl ošetřit některé detaily. Tím prvním detailem je hygiena. Nastřelovací pistole jsou vyrobené z plastu a jejich sterilizace v běžných provozovnách není možná. Důvodem je to, že tyto provozovny jsou vybaveny horkovzdušnými či parními sterilizátory (pokud jimi tedy vůbec vybaveny jsou). Pro sterilizaci plastu by  však byly zapotřebí jiné sterilizátory, které jsou běžné pouze ve zdravotnickém průmyslu či nemocnicích. I kdyby použitý šperk byl sterilní, tak následnou manipulací a vložením do nastřelovací pistole, která je zanesena krvavým aerosolem od předchozích zákazníků, přijde veškerá snaha vniveč. Já v tomto směru obvykle používám přirovnání
k pověstným „injekčním stříkačkám na pískovišti“. Zde je nejvíc zarážející fakt, že s těmito pistolemi pracují
i zdravotníci, kteří toto vědí, ale neřeší. Každý, kdo se podobně jako já celý život pohybuje ve zdravotnictví, si tohoto musí být vědom.

Druhým aspektem pohledu je samotná penetrace tkáně. Jednorázová ostrá sterilní kanyla, která je tvarovaná pro propich, projede tkání jako nůž máslem, rychle a čistě. Naopak tupý šperk, kterým proráží tkáň nastřelovací pistole, tkáň protrhne a poškodí. Tento rozdíl je krásně vidět na tomto videu. Zde je asi nejtrefnější přirovnání „jako krájet hovězí tupým nožem“, které poměrně přesně vystihuje realitu. O třídu horší je, pokud někdo pistoli použije k propíchnutí nosu či ušní chrupavky. Ruptury, který vlivem pistole v chrupavce vznikají, mají rozsah několik milimetrů a tkáň často zjizví tak, že je šperk nutné vyndat a před správným provedením piercingu
v tomto místě je pak třeba čekat i několik let, než se tkáň dostatečně zregeneruje. Pokud se tedy nezajizví natolik, že je nové propíchnutí místa nemožné. Na toto téma udělala APP (Americká Asociace Profesionálních Piercerů) rozsáhlý výzkum, ze kterého poměrně jasně vyplývá, že by tato technika měla být ideálně zakázána. Toho se však (minimálně v ČR) asi nedočkáme, protože nastřelování je nejen v ČR velký byznys. Pokud přijdete za piercerem, nemluvte, prosíme, o nastřelování, ale o propichování. Toto srovnávání nás uráží.

Jak probíhá propichování uší miminek v Hellu? V první řadě je třeba se objednat. Tuto fázi mnoho maminek podceňuje a až při objednání zjistí, že objednací doba na miminka se v Hellu pohybuje mezi jedním a dvěma měsíci. Bohužel máme omezenou kapacitu a na miminka máme vyhrazené pouze víkendy, kdy je v Hellu klid
a málo lidí. Ideální čas pro propíchnutí dětských lalůčků je mezi dvěma a pěti měsíci. Maximální věk nemluvňat, se kterými pracujeme, je jeden rok. Ve věku, který se roku blíží, je však složitější dítě „odlákat“ a průběh nemusí být tak hladký jako u těch menších. Po příchodu do Hellu si rodiče vezme moje asistentka Edna a připraví je na celou akci. Mnozí rodiče, zvláště pak maminky, přijdou samozřejmě vystresovaní. Bojí se ale zbytečně. Samotné propíchnutí uší je minimálně bolestivé, klíčové je vyhnout se stresu, díky kterému bolest vnímáme intenzivněji.

Tím prvním, čím se píchání v Hellu liší od obvyklých postupů, je přítomnost rodiče po celou dobu zásahu. Vzít dítě od matky v okamžiku, kdy je vystaveno podobnému zásahu, je barbarské a z našeho pohledu i sadistické. Dítě je v tomto věku na matku naprosto fixováno a ztráta kontaktu by měla za následek stres a tedy
i zintenzivnění vnímání bolesti. U nás rodič drží dítě na klíně celou dobu.

Poté, co si připravím sterilní pracoviště, si rodič s dítětem sednou na křeslo a jdeme kreslit. Přesné umístění piercingu je nezbytné proto, aby malá měla po zbytek života uši píchlé symetricky a hezky. Během „tečkování“ se snažíme, aby malou nebylo třeba držet a aby netušila, že se „něco chystá“. Toto je práce Edny, která
s použitím maňásků holčičku odláká, zatímco já se (tak trochu jako duch) pohybuji kolem a nenápadně si uši označkuji. Zde je dobré zmínit, že děti do 5 měsíců jsou více „statické“ a tedy je možné tuto fázi provést nenápadně, bez vyvolání zbytečné pozornosti. U starších dětí (8 a více měsíců) je někdy nutné dítě přidržet, což sice není nijak hrozné, ale může to vyvolat nežádoucí pozornost a stres dítěte.

Následně uši dezinfikuji, vezmu si sterilní rukavice a jdu si připravit sterilní šperk. Pro ty, kdo neznají rozdíl mezi sterilními a nesterilními rukavicemi uvádím, že sterilní rukavice jsou samostatně balené po páru, zatímco ty nesterilní (vyšetřovací) jsou baleny po stovce v krabici. Šperk pro piercing je vyroben
z bioplastu nebo titanu. Šperk (tedy ta část, která je v kontaktu s nezahojenou tkání) pro provedení piercingu NESMÍ být vyroben z chirurgické oceli, která obsahuje nikl a je tedy možným alergenem a častou příčinou špatného hojení piercingu. Já u miminek z mnoha důvodů preferuju bioplast, který je flexibilní a mimo jiné ránu zbytečně nenamáhá.

Samotný zásah trvá 60-90 vteřin. Rodiče dítě přidrží tak, jak je předtím Edna poučila, a já piercing provedu.
V této fázi honíme každou vteřinu, protože držené dítě se necítí komfortně a pláče. Po skončení procesu je obvyklé, že holčička přestane plakat buď okamžitě, anebo během několika desítek vteřin. Paradoxně největší úlevu v tento okamžik nezažívá dítě, ale jeho matka, která zjišťuje, že to vlastně nic nebylo.

Hojení trvá několik týdnů, obvykle cca šest týdnů. Návod k ošetřování od nás rodiče dostanou tištěný a mohou si u nás rovnou koupit i vhodný přípravek. S hojením těchto piercingů nebývají problémy – miminka se hojí hodně rychle a protože je rodiče udržují (na rozdíl od nás dospělých) v čistém prostředí, infekce z okolí se do rány dostane jen výjimečně a s tou si obvykle poradí snadno náš aftercare přípravek. Samozřejmě není technicky možné, aby se piercing zahojil za 5 dní, jak jsem se kdysi dočetl na jednom „nastřelovacím“ webu. Obnova kůže trvá cca 5-6 týdnů a po tuto dobu je třeba piercing čistit přípravkem a držet ho dál od nečistot
z okolí. Šperky, které od nás malá dostane, doporučujeme v oušku nechat 6 měsíců nebo i déle. Důvodem jsou špatné zkušenosti s předčasnými pokusy rodičů o výměnu šperků, které občas nedopadly dobře. Naše šperky může mít malá klidně několik let. Holčičce je v tomto věku jedno, co v uších nosí a naše šperky jsou jednoduché a hezké a není třeba je hned měnit. Nabízíme šperky v různých barvách (stříbrná, zlatá, růžové zlato, černá)
a vyhovíme tedy každému vkusu. Pokud by na tom někdo trval, můžeme použít i šperky v kombinaci titan-zlato-diamanty, zde je však třeba počítat s větším příplatkem.

Na celém procesu je asi nejkrásnější, jak opadne stres z rodičů. K nám často přicházejí vyděšení v očekávání nejhoršího a odcházejí šťastní se smějícím se dítětem. Vidět tuhle změnu je k nezaplacení a užíváme si ji
i u „dospěláckých“ piercingů.

Na závěr bych chtěl zmínit ještě jeden rituál, který je u nás poměrně častý. Matka, která tímto způsobem nechá zdobit svoji dceru, se často rovnou objedná na piercing (obvykle do ucha) na ten samý termín, aby v tom „byly spolu“. Ačkoli máme víkendy vyhrazené pro miminka, zde děláme výjimku, protože tento rituál chápeme.