Po svatební párty jsem skončila s tchánem na pokoji

Alkohol je metla lidstva, opilá žena je horší než opilý muž. To vždy říkávala moje babička. Jako puberťák jsem s ní nesouhlasila a kroutila hlavou na všechny strany, že je přece jedno, jestli je opilý muž nebo žena. Dnes, kdyby tu byla mezi námi, dala bych ji za pravdu.

Jak sem poznala svou lásku

Martina jsem poznala na fotbalovém zápase Sparty a Slavie. Vysoký blonďák na stadionu na Letné by se mi lehce ztratil v davu, nebýt moji nešikovnosti. Vracela jsem se s pivem a dobré náladě za hukotu sešívek. Linda, moje kamarádka ze střední, už rukama mávala spaťanskou šálou a stadion burácel jako jeden muž. Sparta dala gól. No výborně, v euforii jsem chtěla rychle zapadnout za Lindou, nicméně jsem ztratila balanc a zakopla o nohu chlapa, který byl na kraji uličky. Už se nedalo nic dělat, pivo ho slilo, stejně tak jak to bývá v amerických filmech. A tak jsme se seznámili, omluvy a úsměv udělaly své a po pár setkáních už jsme byli pár.

Řekla jsem Ano

Měli jsme toho opravdu hodně společného. Zjistili jsme, že kromě fotbalu máme rádi i cestování. První dva roky jsme jezdili, kde se dalo. Po Česku, Evropě, užívali jsme si společných chvílek. Lukáš byl rovný chlap, vždy mě podržel, když jsem měla jakýkoli problém, mohla jsem se na něho spolehnout. Při dalším eurotripu do Chorvatska mě požádal o ruku. Bylo to nečekaně, žádný západ slunce u moře, prostě jen tak při Mistrovství světa ve fotbale se mě zeptal, jestli si ho vezmu. Můj život nemohl být lepším!

Den D

Svatba byla do roka a do dne a myslím, že nebýt mého nekontrolovaného pití, mohli jsme si na ni zachovat hezké vzpomínky. Bohužel zůstala jen hořká pachuť čehosi, co se nedá omluvit. Den D byl krásný, hosté přijeli všichni, počasí bylo jak na objednávku, slunečný den na louce dokreslovala naše hudba a radostné očekávání svatebčanů. Když se naše „Ano“ rozlítlo do stran, už z nás opadla nervozita a po focení se šlo připíjet. Nemohla jsem si nevšimnout, že tchán při přípitku na mě šibalsky mrkl a prohodil, že být mladší vzal by si mě radši on.

To, že se to stane za několik hodin později doslova, by mě nikdy nenapadlo. Tchán Jarek (55) byl šťastně rozvedený, tchýně byla podle jeho slov čarodějnice na koštěti, co mu svou urputností ovládat jeho život, zničila nejlepší roky života. Nicméně na svatbě se naštěstí nepohádali a já si svůj ortel sama podepsala 8. panákem slivovice. Jarek si pro mě chodil na taneční parket jak na pivo do výčepu a pořád se ke mně při tanci tiskl. Já už nebyla ani moc střízlivá, jak by se na nevěstu slušelo, takže jsem ani neprotestovala. Můj manžel popíjel s kamarády a nevypadalo to, že by mě vůbec hledal, až jsem si chvílemi připadala spíše na koncertě než na své vlastní svatbě.

Nikdo si našeho jiskření nevšímal, všichni se bavili po svém. Když DJ dohrál poslední song a tchán mi pomohl opilého manžela, který to taky přehnal, vynést do našeho novomanželského pokoje, stalo se to, čemu se nedalo vyhnout. Sotva se za Martinem zaklaply dveře, už jsme v tom lítali jak dva puberťáci, vášnivá líbačka na chodbě pokračovala do jeho pokoje, stud mezi námi žádný nebyl, šaty šly dolů samy už pohledem. V ten moment mi vše připadalo spontánní a krásné, tedy do té doby než se objevil ve dveřích manžel, v tu chvíli jsem vystřízlivěla.

Prozření přišlo pozdě. Po osudové noci odjel Martin někam s kamarády, prý chce být sám. S tchánem se nebavíme a moji rodiče se na mě dívají jako na padoucha. A já se nedivím, za chyby musí platit každý.