Znovu jsem se zamiloval do své první lásky. Místo štěstí přišlo zklamání

Člověk by měl být s tím, koho miluje a láska pak překoná přece všechny překážky. Ale co když nepřekoná, nemiluje snad dost? Já miloval, a to vám povím, nebýt nepříjemného překvapení, které mi připravila má první láska, tak jsem dnes šťastný. Bohužel, tohle jsem neustál.

První láska je jen jedna

Mariku jsem poznal na střední škole, kdy mi bylo 16 let. Dlouhonohá bruneta s mírným předkusem z naší třídy mi nedala spát. Jeji zvonivý smích se často ozýval během vyučování i v šatnách a já už v té době věděl, že ji musím dostat. Bláznivě jsem se do ní zamiloval. Zinicioval jsem náhodná setkání, vždy jsme na sebe mimo školu někde natrefili. Sebral jsem poslední zbytky odvahy a pozval ji na rande. Vyplatilo se, stali jsme se oficiálním párem.

Jediný, kdo mi Mariku nepřál, byl můj nejlepší kamarád Honza. „Radši to skonči za včasu než ti zlomí srdce. O Marice se povídá, že je hodně divoká a nestálá,“ říkal tehdy. Já těm řečím nevěřil, příčítal jsem to tomu, že mi jí Honza závidí. Náš vztah byl kriásný a já byl šťastný, že i Marika to má stejně. První milování, kina, procházky, všechno to, co prožíváte s někým poprvé, mi zamotalo hlavu. V té době jsem věřil, že spolu budeme už navždy.

Zlomené srdce

Krátce po maturitě však přišla studená sprcha, když mi jednoho sychravého rána pověděla: ,,Rozcházím se s tebou, mám tě ráda jako kamaráda a přeju ti do života jen to nejlepší.“ Marika mi zmizela mi ze života a já později zjistil, že se dala dohromady s jiným klukem s kterým odešla do ciziny. Kamarádi mě utěšovali, že si najdu lepší, ale já už o nikoho nestál. Místo litování jsem se zaměřil na sebe a veškerý volný čas jsem investoval do budování své kariéry ajťáka. V práci se mi dařilo a poznal jsem tam i několik dalších zajimavých žen, žádnou jsem si ale nepustil k sobě blíž než jen na jednu noc.

Nové začátky a hořké zklamání

Po 5 letech mi na facebooku přistála pozvánka na třídní sraz. Upřímně ani jsem neměl náladu tam moc chodit, s lidma, kterýma jsem se chtěl vidět, tak jsme byli v kontaktu, ale zvědavost jak se asi má Marika mou počáteční nechuť úplně odbourala. Přišla, byla snad ještě krásnější než dřív. Zářila na celé kolo a bavila celý stůl svými zážitky z cest z Austrálie, kam se svým tehdejším přítelem po škole odcestovala. Naše pohledy se střetávaly a já měl pocit, že v tom zase lítám.

Ten večer jsme skončili u mě, byla to noc plná vzpomínek a něhy, až jsem tomu nemohl uvěřit. Ráno jsem nachystal snídani a pozval ji na další rande. Souhlasila. Byl jsem šťastmý, že můj život konečně nabírá směr. Nicméně po 3 měsících randění, kdy jsem ji navrhl společné bydlení, tak mě šokovala. ,,Víš, ráda bych s tebou bydlela, nejsi mi lhostejný, ale nevím jestli uneseš, že mám vztah i s dalším mužem. Miluju ho, ale tebe taky, klidně budu žít s váma oběma, ale nechtěj po mě, ať se ho vzdám.“ Srdce mi bušilo o stošest, měl jsem pocit, že se snad propadám do hluboké propasti.

Marika mi vysvětlila mi, že po našem rozchodu si uvědomila, že ji vyhovuje život s více partnery a nehodlá se vázat pouze na mě. Nechtěla mi ublížit a pochopí, když už ji nebudu chtít vidět. Měla pravdu, nechtěl jsem. Se slzami v očích jsem ji popřál vše nejlepší, a vyprovodil ji z z bytu. Nechápal jsem, jak někdo může mít takový styl života. Ale dnes už chápu, že každý žije tak, jak je šťastný, a o to v životě přece jde. Věřím, že někde to mé opravdové štěstí čeká i na mě.