Syndrom vyhoření. 12 rad, jak s ním bojovat a odvrátit nejhorší

Statistiky hovoří jasně: Až dvě třetiny Evropanů potká v nějaké míře syndrom vyhoření. Nejčastěji ve věku kolem padesáti let, jedná se ve větší míře o muže, kteří nejsou schopni akceptovat, že ztrácí výkonnost, a spíše
o střední management, jež neumí delegovat práci.

„Lidé ztratí radost ze života, chuť k čemukoliv, do práce chodí s nechutí, stahují se čím dál více do ústraní, může přijít fyzický i psychický kolaps a dokonce i myšlenky na sebevraždu,“ varuje psychoterapeut Günter Ifkovitz
z léčebného hotelu Larimar v rakouském Stegersbachu, který se zabývá metodami pomoci při syndromu vyhoření. Syndrom vyhoření hrozí, spojí-li se některé z těchto rizikových faktorů: touha po moci nebo hromadění majetku, strach z nezaměstnanosti a nedostatku financí, zvyšující se obsahová i časová náročnost povolání, noční služby, špatné pracovní klima, osobní problémy s partnerem, při výchově dětí či péči o staré rodiče atd. „To vše se váže na naši individuální osobní strukturu, kdy si nedokážeme stanovit hranice, všechno bereme na sebe, věci nedelegujeme a podobně. Záleží pak na délce přetížení a stádium syndromu vyhoření stanovujeme podle dvanáctistupňové škály,“ popisuje Günter Ifkovitz část vstupní diagnostiky metody, kterou vytvořil.

21 dnů ke změně a plán na několik let

Terapie tady trvá tři týdny, protože je prokázáno, že změnit zvyky dokážeme po 21 dnech. „Nejprve je nutno sejmout z každého skořápku, kterou jsou myšleny naše role v životě, pozice v práce, požadavky, které na nás klade okolí – v podstatě všechny věci, u kterých si říkáme „musím, měla bych, je nutné...“ To je pohon, jenž nás pořád tlačí dopředu, chceme víc a víc, myslíme si, že můžete pracovat sto hodin týdně, pak v pohodě zvládneme i rodinu a všechno ostatní,“ popisuje Günter Ifkovitz, který si sám procesem vyhoření prošel. Pod pomyslnou skořápkou se podle odborníka skrývá naše vlastní jádro, to co chceme a hlavně potřebujeme. Během terapií
v Larimaru je proto cílem oslabit vliv našeho okolí a naopak posílit své vlastní intuitivní cítění, aby se obě dostaly do rovnováhy. Lidé se naučí dát na svůj vnitřní pocit, dovolí si zpomalit a pochopit své právo na odpočinek i na to říct ne a věci, které se jim nelíbí, odmítat bez pocitu viny. „Za tři týdny nezměníme osobnost, ale najdeme problémy a řešíme je. Stanovíme si realistické cíle pro tyto společné týdny i pro další měsíce nebo dokonce roky,“ dodává Günter Ifkovitz. V Larimaru psychoterapii kombinují s nezbytným odpočinkem, ale také pohybem
v termální vodě nebo při cvičení venku, s masážemi i se zdravým jídlem. „Člověk se najednou cítí fyzicky dobře, je motivovaný na sobě pracovat a hlavně má jasný plán,“ uzavírá Günter Ifkovitz s tím, že dlouhodobá vize je velice důležitá, protože když zcela nezměníte svůj život, syndrom se může až v 80 % vrátit

12 rad, jak bojovat proti syndromu vyhoření:

1. Zpomalte. Ideálně hned ráno a začněte 20 minutami klidu nebo něčím, co děláte skutečně rádi. Meditujte, cvičte, běhejte, přečtěte si něco hezkého nebo jen tak nastavte tvář slunci

2. Hned ráno si realisticky naplánujte, co zvládnete a třeba si to i napište. Večer nebudete naštvaní, že jste zvládli jen polovinu a vyvarujete se stresu.

3. Stanovte si realistická očekávání od sebe samých. Akceptujte vlastní hranice.

4. Přijměte fakt, že ne vše se vám musí podařit. Přiznejte si chyby a neviňte se z nich. Netrapte se jimi
a vezměte si z nich poučení pro příště.

5. Objevte vlastní silná místa a posilujte je.

6. Během dne si dělejte pauzy, po 90 minutách vždy ideálně 20. Vyprázdněte mozek změnou činnosti. 

7. Stabilizujte svůj osobní život, například párovou terapií.

8. Přestaňte chtít změnit ostatní.

9. Zabraňte izolaci, jděte mezi lidi.

10. Nedělejte věci pro druhé a nepřehánějte to s péčí o ně. Mějte sebe na prvním místě. Naučte se říkat ne.

11. Vnímejte vlastní tělo a jeho potřeby – spánek, jídlo, něžnosti...

12. Zachovejte si smysl pro humor.



Zdroj:  www.larimarhotel.at