Rodinné rituály dávají životu řád

Moderní život znamená kolotoč běhání za prací, do škol, chaotické zvládání domácích prací a pak sem tam posezení u televizoru nebo dokonce velmi osamělé sezení u počítače. Přes něj sice komunikujete s celým světem, jenže na pár chvil a hlavně vět s partnerem a dětmi se tak trochu zapomíná. Přitom stačí pár dobře udržovaných návyků a ztracená komunikace se k vám domů zase vrátí. Tady nabízíme pár opravdu základních momentů, ale jistě objevíte i další.

Snídejte společně, protože to je nejlepší vstup do nového dne. Dá se to zvládnout, i když každý odchází z domu v jinou hodinu. Prostě si najdete ten správný mezičas, jeden nachystá kávu, druhý připraví na stůl nakrájený chléb nebo koláčky a dětem leží u hrníčku také svačina do školy. Příprava zabere sotva deset minut a samotné snídání třeba dvacet. Ale stihnete si říct, co vás dnes čeká, kdy přijdete domů nebo kam společně vyrazíte
a třeba na co máte chuť k večeři.

Polibek mezi dveřmi by měl být naprostou samozřejmostí při odchodu i při návratu. I dětem dejte pusu na cestu do školy, osvojí si tento projev důvěrné rodinné něhy a přenesou ho později do svého dospělého života. Těmito pár vteřinami říkáme – budu se na tebe celý den těšit. A při návratu – jsem tak ráda, že jsi zase doma. Žádná slova nevyjádří víc.

Večerní půlhodinka společného rodinného posezení u stolu, když se konečně všichni sejdete doma a čeká vás už jen příjemné odpočívání, je rekapitulací dne. Ale pozor – není to chvíle pro nezadržitelný vodopád stížností na šéfa, na sousedku, na přecpaný autobus. Naopak, pro tuto chvilku byste měli mít v rukávu nějaký vtipně glosovaný zážitek, pár dotazů na to, jak se vedlo dětem ve škole a při sportu, a pár pozitivně laděných informací o plánech na další dny. Pozor – důležité je umění naslouchat druhým, ne umění zahrnout je svými starostmi.

Víkendové stolování by měla být další samozřejmost rodinného života. Vyžehlený ubrus, pěkný porcelán, dobře uvařený oběd a pravidelná hodina, kdy k němu celá rodina společně usedne. Po obědě se pije káva, žertuje se, vyprávějí se historky z nedávna i dávna, plánuje se výlet, návštěva přátel, vybírá se kino nebo alespoň DVD na večerní společné koukání. Tomu, kdo vařil, se poděkuje a pochválí, jak to bylo dobré. Společně se sklízí ze stolu a myje nádobí, teprve pak se dětem dovolí odejít za kamarády (nebo k tomu zatracenému počítači), manželovi na fotbal – a vy si vezmete krásný román a dáte si na obličej pleťovou masku.

Že by se vám to líbilo, ale manžel takové okamžiky bojkotuje a děti se je nikdy nenaučily? Omyl – ruku na srdce, nebyla jste zatím dostatečně naléhavá. Přitvrďte a své rituály inscenujte neúnavně a vyžadujte jejich dodržování. Po pár týdnech brblání si na ně rodina prostě zvykne. A všichni se budou velice divit, protože váš život bude najednou jaksi uspořádanější, klidnější a snáz se překlenete i přes drobné nepříjemnosti, které vás všechny potkávají. Naučíte se je během těchto chvilek sdělovat svým nejbližším a oni se naučí je vyslechnout, bez stresu okomentovat a podat pomocnou ruku. Komunikace v rodině je na rituálech založená, není to nic protivného, naopak, jsou to chvíle důvěry s nezaměnitelným půvabem.

Text: Gabriela Koulová