Bylo to dobře, nebo špatně?

Očima Evy Koncertní síň se pomalu zaplňovala. Dnes byla na programu pátá symfonie Wolfganga Amadea Mozarta a sál dostával tu nádhernou atmosféru očekávání jednoho z nejkrásnějších lidských prožitků. Eva si ho vychutnávala sama. Neměla mužský doprovod. Mladíci v jejím věk

Očima Evy

Koncertní síň se pomalu zaplňovala. Dnes byla na programu pátá symfonie Wolfganga Amadea Mozarta a sál dostával tu nádhernou atmosféru očekávání jednoho z nejkrásnějších lidských prožitků. Eva si ho vychutnávala sama. Neměla mužský doprovod. Mladíci v jejím věku se většinou o klasickou hudbu nezajímali. Byli tak vulgární, přízemní a živočišní… Sem chodili jiní muži. Měli tmavé obleky a bílé košile, hovořili tiše, kultivovaně a hudbě rozuměli, protože netleskali tam, kde neměli. A už přicházejí hudebníci ve fracích, sedají si, berou své nástroje, pak dirigent na stupínku poklepe taktovkou o notový stojan… Eva zavřela oči v očekávání nádherných Mozartových tónů, v allegru ukázněných, a přece radostných, a v andante velebných a zároveň hravých, pro Mozarta tak typických…

Očima Jirky

Jirka řečený King se podesáté ptal sám sebe, jak se sem, sakra, dostal. No dobře, brácha chtěl bejt se svou holkou sám, ale proč mu nekoupil lístek do normálního multiplexu? Teď tady sedí a čumí, ta blbá kravata ho škrtí a v tom černým vohozu vypadá jako pohřební havran. Už aby muzika začla hrát, beztak to bude samý švidlání, ty páprdové v krovkách nic jiného neuměj. Jo, kdyby začli nějakej hopík tá-dů-dá nebo techno duc-duc-duc nebo třeba industrijál kreš-kreš-kreš! Ale to bude samý tydlidát a tydlidý a makovci a tetky jim budou plácat a voni eště přidávat a já z toho tady zhebnu. Ááá, už jsou tady, stouni. Berou svý skřipky, jako by byly ze zlata, a pozor, šéfik klepe rákoskou a voni se tak leknou, že spustěj na plný pecky. Nebaví mě to, a tak koukám kolem, jestli tady nenajdu nějakou pěknou roštěnku. A hele! Támhle jedna je. Zavřený voči, nábožnej výraz… King zatoužil dát s ní řeč a zjistit, jestli to fakticky tak žere. No možná o přestávce…

Dostanou šanci?

Eva otevřela oči a zachytila uhrančivý pohled. Podívala se tím směrem a její oči se setkaly s mladíkem v jejím věku, na hlavě obligátního kohouta. Má na sobě sice sako a kravatu, ale vypadá, jako kdyby tu byl poprvé, trochu udiveně… Věděla, jak se asi cítí, ještě si pamatovala, jak byla poprvé zmatená a okouzlená zároveň. Bylo jí ho líto a najednou zatoužila mu pomoct objevit nádherný svět vážné hudby, jenže nevěděla, jak na to. Možná o přestávce…

O přestávce se Eva s Jirkou nepotkali. Osud jim šanci nedal. Nezahlédli se ani po skončení koncertu, Eva odcházela jako poslední, Jirka jako jeden z prvních. Kdyby se ti dva sešli, možná by si vyměnili svoje světy, třeba by je vzájemně pochopili a mohla z toho být velká láska. Ale osud nechtěl. Je to dobře, je to špatně…?

(eh)
Foto: www.pixmac.cz