Odolnost dítěte můžete posílit výchovou. Na každé dítě musíte ovšem jinak

V poslední době se hodně mluví o tom, že děti jsou křehké. Jak zvýšit jejich odolnost? Odborníci doporučují vystavovat je určitému stresu. Nesmí se to ovšem přehnat! Jak postupovat?

O své zkušenosti se podělí psycholožka Šárka Miková, autorka knihy Milovat nestačí. Za zcela zásadní považuje zmínit, že různé děti mohou stresovat různé věci, a proto i jejich odolnost se vytváří jinak.

„Není tajemstvím, že děti se v posledních letech snadno hroutí a často potřebují psychologa. Rodiče by měli vytvářet láskyplné prostředí, ale ne dítěti stále umetat cestičku. Dítě musí zažívat frustrace a určité nepohodlí. Musí jít ale o tzv. snesitelný, nikoliv toxický stres. Pokud to rodiče neodhadnou, dítě bude vůči stresu naopak zranitelnější,“ popisuje psycholožka Šárka Miková, která je autorkou teorie osobnosti - Teorie typů.

Snesitelný stres je takový, který dítě zažívá občas a trvá krátce. Dítě se po něm dokáže, většinou s podporou dospělého, uklidnit, a nezanechává šrámy na jeho sebehodnotě. Oproti tomu toxický stres je takový, který je naprosto nepředvídatelný, vyvolává intenzivní reakci nebo se děje opakovaně či dlouhodobě. A především když dítě nemá podporu dospělého.

 

Systém reakce na stres se postupně vyvíjí  

„Velkou roli hraje věk dítěte. Základy odolnosti vůči stresu se vytváří už od narození. Když kojenec prožívá nepohodlí - má hlad, je mokrý apod. - aktivuje se přirozeně stresová reakce. Jeho mozek se neumí sám uklidnit, takže dítě potřebuje rodiče, kteří naplní jeho potřeby a uchlácholí ho. Těmito zkušenostmi se jeho mozek učí, jak se to „uklidňování“ vlastně dělá. Nechat kojence tzv. „vyřvat“, aby si nevynucovalo naši pozornost, působí dětem velký stres nejen v dané chvíli, ale i dlouhodobě. Systém reakce na stres se nevyvine správným způsobem.“

Zvládat své emoce a samo se uklidnit se dítě bude postupně učit až do mladšího školního věku s tím, jak bude průběžně dozrávat jeho mozková kůra. Do té doby potřebují děti někdy nás, rodiče, abychom jim pomáhali se zklidněním.

 

Co je pro dítě „snesitelný“ stres?

Jakmile dítě zažívá tělesné nepohodlí při delším výšlapu v přírodě, když nemůže dostat to, co chce, nebo když se mu něco nedaří, setkává se situacemi, které ho mohou posouvat.

„Pokud v těchto situacích dokážeme dítě podpořit – tj. přijmout jeho emoce a přiměřeně na ně reagovat, odolnost dítěte se zvýší. Pokud mu ale přikazujeme, ať se okamžitě uklidní, nebo ho pošleme „vyvztekat se“ za dveře, působíme dítěti toxický stres. Dáváme mu tím totiž najevo, že jeho frustrace nebereme vážně, což si dítě vyloží, že pro nás není dost hodnotné. To narušuje jeho sebehodnotu a dlouhodobě taky zhoršuje jeho psychickou odolnost,“ objasňuje autorka knihy Milovat nestačí.

 

Co stresuje jedno dítě, druhé nemusí

Děti nejsou stejné - rodí se silnou vrozenou složkou osobnosti a jejich potřeby se velmi liší. Pokud rodič osobnostní potřeby svého dítěte nenaplňuje, ba co víc, pokud je znevažuje, dítě pociťuje nepřijetí od nejdůležitějších osob v životě a prožívá stres.

„Například pro jedno dítě je volné kreativní zadání úkolu stresující, pro druhé naopak velmi motivující. Jedno potřebuje slyšet logické argumenty, zatímco pro druhé je to známka necitlivosti rodičů a myslí si, že ho nemají rádi,“ upřesňuje psycholožka Šárka Miková, autorka teorie osobnosti, tzv. Teorie typů.

 
Šárka Miková

O jaké 4 základní typy (dle Teorie typů) s ohledem na vrozené potřeby se tedy jedná? Co je stresuje?

• Děti s potřebami SVOBODY a AKCE TEĎ A TADY (SP typy)

Tyto děti potřebují dostatek akce a smyslových podnětů, je pro ně velmi těžké pasivně sedět a poslouchat či dlouho čekat. Stresující pak pro ně je, když jim pořád dokola vyčítáme, jak jsou neposedné, hlučné a neposlušné. pořád testují hranice.

 

• Děti s potřebami STABILITY a PŘEDVÍDATELNOSTI (SJ typy)

Tyto děti cítí nepohodlí, když se věci dějí jinak, než jsou zvyklé, nebo když přišla změna, na kterou se nemohly připravit. Znejišťuje je, když se porušují pravidla a nikdo to neřeší, nebo když dostanou volné kreativní zadání bez vzoru, šablony či konkrétnějších instrukcí. Stres jim působí, když jim vyčítáme, že druhé kontrolují a žalují, že se dost neradují z překvapení nebo jim odmítáme dát přesné zadání s tím, aby zapojily svou kreativitu.

 

• Děti s potřebami ROZUMĚT a PROVĚŘOVAT a KOMPETENTNOSTI (NT typy)

Tyto děti špatně snáší, když musí něco dělat bez logických důvodů nebo když nemají pod kontrolou své emoce. Trápí je pocit vlastní neschopnosti, když udělají chybu či prohrají, nebo když za ně vyřešíme problém. Stresující pro ně je, když se na ně zlobíme za nedostatek empatie a citlivosti vůči druhým, nebo když jim vyčítáme, že jsou líní a neochotní (protože potřebují pochopit důvod a optimalizovat proces).

 

• Děti s potřebami HLUBŠÍHO SMYSLU a JEDINEČNOSTI (NF typy)

Tyto typy děti potřebují, abychom jim často dávali najevo, jak důležité místo mají v našich srdcích a čem jsou pro nás výjimečné. Cítí se nepřijaté, když shazujeme jejich kreativní nápady tím, že nepůjdou realizovat, nebo když zlehčujeme jejich nepříjemné představy. Stresuje je, když jim vyčítáme, že jsou přecitlivělé a všechno si moc berou. Nebo že jsou myšlenkami pořád někde jinde a pro praktický život jsou nepoužitelné.