před 4 lety, 18.01.2019 07:00 Tomáš Čáp Rodina

Novodobé dilema rodičů – kdy máme dítě vyprovodit z domu?

Dospělý a stále s rodiči, fenomén „mama hotel“ ochromuje rodiny. Dítě je společný projekt, který utužuje partnerský vztah. Speciálně maminkám také přináší značnou náplň života. Pro rodinu je pak těžké, když má dítě vylétnout z hnízda. Jak se do toho nezamotat a nespadnout do pasti, která se jmenuje „mama hotel“? Mnohdy totiž nejde pouze o pohodlnost ratolestí, jak by to mohlo na první pohled vypadat, ale také o chybný přístup jejich rodičů.

„Studia na vysoké škole si značně protáhl, ale po osmi letech je zdárně dokončil. Přišlo mi, že je to v dnešní době normální. Samozřejmě jsme ho celou dobu živili. Když u nás Pavel ale stále setrvával i při nastartované kariéře a nechával si připravovat teplé večeře, s manželem jsme pevně doufali, že nám brzy přijde oznámit,
že se hodlá osamostatnit,“ svěřuje svou zkušenost s poskytováním mama hotelu šestapadesátiletá Renáta. Mama hotel je fenomén v dnešní době hodně diskutovaný. Jde o případ, kdy dítě, byť dávno dospělé (často kolem 30 let věku) stále ještě bydlí u rodičů a využívá veškerý servis, který mu především matčina péče poskytuje. Často je to spojeno i s tím, že dotyčný „dospělý nedospělec“ ani nepřispívá na bydlení, jídlo a služby, které konzumuje, a o co je to horší, není ani rodiči k tomu nucen.

„Renáta s manželem by neměli čekat až na to, s čím jejich syn přijde. Je nutné doma nastavit jasná pravidla, která musí Pavel dodržovat, ať už se jedná o placení bydlení nebo úklid nepořádku,“ komentuje případ psychoterapeutka Jana Tamchynová. Dříve bylo skoro otázkou hrdosti mladého člověka, že se snažil postavit na vlastní nohy co nejdřív, osamostatnit se a odejít od rodičů, nebýt na nich závislý. Doba vylétávání z hnízda se ale dnes posunula. Svou úlohu v tom hraje také profesionální angažovanost. Tlak doby na to, co vše potřebuje mladý člověk pro to, aby uspěl a dobře nastartoval svou kariéru, je značný. Pro mladého člověka je tak těžké odejít ve dvaceti letech zcela od rodičů, když studuje a vrací se občas domů, kde má svůj pokoj. Pak odejde studovat do ciziny nebo jen na zkušenou naučit se jazyk. „U dnešních mladých lidí není budování pevného zázemí a zajištění vlastního bydlení, o které se nemůžou v případě časté nepřítomnosti starat, ekonomické ani účelné,“ komentuje tisková mluvčí ČSOB Pavla Hávová a dodává: „Nejčastěji poskytujeme hypotéku lidem
ve věku přibližně 35 let.“

Otázka bydlení se tak jeví jako palčivější než potřeba domácího „servisu“. „Pokud chtějí rodiče své dospělé dítě motivovat k vytvoření vlastního zázemí, mohou s ním promluvit a nabídnout, že mu se startovacím bytem pomohou určitou finanční částkou,“ nabízí řešení Tamchynová. „Projevit důvěru a motivaci je také možné skrze přistoupení rodičů do role spoludlužníků u hypotéky,“ doplňuje Pavla Hávová a dodává: „V dnešní době je příhodné, aby rodiče vypouštěli z hnízda děti s jistou podporou ve formě finanční pomoci. Ta může dětem pomoci s pořízením bydlení, které je pro osamostatnění tolik nezbytné.“

Dnešní život mladých lidí vede jejich rodiče k tomu, že otevírají náruč a stahují svá dítka zpátky do mámina hotelu, kde je vše v bezpečí a s láskou připraveno. Mladý člověk budující si kariéru navíc nemá tolik času na to budovat zodpovědně vztahy. Svět nabízí cestování, nezávazné zábavy, které jsou dobrým vyvážením pracovního tlaku. „To, že se Pavel od svých rodičů odstěhuje, neznamená, že jejich pouto skončí. Pouze se jejich vztah změní. Renáta s manželem by se na tuto situaci měli připravovat a již si plánovat, jak volný čas naplní,“ upozorňuje Tamchynová.

Ze strany rodičů je třeba vyvíjet postupný tlak na zralost svých dětí a převzetí zodpovědnosti. Pomalu ale důsledně a se zvyšujícími se nároky na samostatnost dítěte by rodiče měli začít věnovat více péče sobě a svým zálibám, požadovat dostatečnou náhradu za své služby a také umět unést i bolavé zkušenosti svých dětí, když se pokoušejí prorazit na své vlastní cestě. Neměli by neúspěch svého dítěte, byť je sebebolavější, hned začít tlumit a změkčovat svou péčí. Jen tak se dítě naučí žít vlastní zodpovědný život. Je to proces a nejde v něm nic uspěchat, ale také není možné se v něm zacyklit a nepustit své dítě do světa nikdy.