Jak jsem loni na Štědrý den kolosálně ´ušetřila´

A loni jsem na to přišla – teda aspoň jsem si to myslela… Nedbala jsem na manželovy narážky o včasném zakoupení stromečku, tvrdojíšně jsem si stála za svým a vyčkávala. Pak přišla ta chvíle – bylo 24. prosince a já vyrazila do ulic s úžasnou vidinou obrovské slevy za po

A loni jsem na to přišla – teda aspoň jsem si to myslela… Nedbala jsem na manželovy narážky o včasném zakoupení stromečku, tvrdojíšně jsem si stála za svým a vyčkávala. Pak přišla ta chvíle – bylo 24. prosince a já vyrazila do ulic s úžasnou vidinou obrovské slevy za pozdní nákup toho nejkrásnějšího stromu, který bude vévodit našemu domu!

První obchod byl nedaleko a já, celá natěšená, jak všem vytřu zrak, jsem už chystala peněženku. Jenže to jsem se přepočítala! Místo kopy stromků a vnucujících se prodejců, na jejichž lákání jsem byla zvyklá už od listopadu, jsem našla jen zbylé tři stromky (pokud se těm opadaným košťatům vůbec dalo takhle říkat), a ještě ke všemu za plnou cenu!
„Nedej se, holka, odradit,“ říkalo mé vnitřní já… tak jsem hrdě odkráčela zkusit štěstí jinam. Když se stejná situace opakovala u dalších sedmi prodejců, začala jsem pomalu propadat panice. Obchodům se pomalu blížil konec pracovní doby a já, projíždějíc celou Prahou křížem krážem, jsem začala působit rozčarovaně a ztraceně, jako když dítěti schováte hračku.

A pak jsem zahlédla NĚCO… To „něco“ bylo ale připevněné na střeše buňky, která stála v prostoru s prodejem stromků. Rychle jsem zaparkovala a letěla jako divá k promrzlým a alkoholem už značně posilněným prodavačům. Stromek na střeše byl nádherný! Přesně takový, jaký jsem si vysnila – a hlavně na prodej!!!

Blížila se šestnáctá hodina, ulice se vylidňovaly, v oknech se rozsvěcely ozdobené vánoční stromečky a já, toužící po romantice a vystresovaná z celodenního neúspěchu, jsem úplně zapomněla na podmínku vysoké slevy. Strom jsem dostala s pořádnou přirážkou za vylezení na střechu a upevnění na auto… Koupila jsem ho i s vědomím, že při včasném pořízení bych za tu cenu mohla mít stromky klidně dva.

Tím však můj boj ještě neskončil.

„Co jsi to přivezla za monstrum?“ zděsil se manžel, když uviděl, co to leží na střeše našeho skoro nového auta. Divil se, že ta nálož nepromáčkla plech, a chvíli mě dokonce podezříval, že jsem ten kolos ukradla na Staroměstském náměstí. Cenu jsem mu nepřiznala a s černým svědomím jsem předstírala, že byla téměř nulová. Když jsme ten půlles dostali do domu a já uviděla pečlivě připravený stojánek, polil mě pot. I mně, blondýně, bylo jasné, že autobus do trabanta nelze dostat stejně jako náš kmen do stojánku.

V tu chvíli jsem však uviděla svého akceschopného manžela, jak přichází se sekyrou v ruce. Vzpomněla jsem si na seriál 30 případů majora Zemana a pojala jsem podezření, že přijde má poslední hodinka… Přežila jsem – sekyra posloužila na osekání kmenu. Po úporném boji se dílo podařilo a strom stál! V následujícím okamžiku se ale ozvala pekelná rána! Kromě stržené záclony jsme přišli i o stojan, který tíhu téměř třímetrového vánočního „stromečku“ nevydržel.

Byla to katastrofa!!!!! Obchody s bytelnými stojany zavřené, kapr neobalený, děti se měly pomalu vracet od babičky domů a já… v slzách.

Jak to dopadlo?
Z našeho kolosálního stromu se po manželově péči stala téměř bonsaj, to proto, aby se vešel do stojánku na slunečník, já věšela novou záclonu, rychle obalovala kapry, manžel se mnou za mou paličatost nemluvil a jediné, co v tu chvíli připomínalo vánoční atmosféru, byla krásně se linoucí vůně zapáleného františka. Děti ale byly nadšené, jak kouzelný stromeček nám Ježíšek přinesl... a dnes se už té prožité hrůze smějeme.

Věřte mi ale, že letos jsme nic nenechali náhodě! Manžel koupil stromek i stojan v předstihu a všichni si užíváme vánoční atmosféru plnými doušky. A jak jste na tom Vy?

Marcela Rojíková, Praha