Blog Karolíny V. - V hledáčku psychopata

V hledáčku psychopata Mít nějakého toho obdivovatele je příjemným pohlazením pro ego většiny z nás. Občas se ale vyskytne poněkud nežádoucí prototyp, který v rámci honby za svým idolem bizarnosti opravdu neklade žádné meze. V době partnerského vzduchoprázda jsem s k

V hledáčku psychopata

Mít nějakého toho obdivovatele je příjemným pohlazením pro ego většiny z nás. Občas se ale vyskytne poněkud nežádoucí prototyp, který v rámci honby za svým idolem bizarnosti opravdu neklade žádné meze. V době partnerského vzduchoprázda jsem s kamarádkou svého času vymetala kluby jedna radost. A stejnou měrou jsme na inkriminovaných místech vymetaly také sklenice naplněné alkoholem. Tak se občas nakrásně poštěstilo vplout do komunikace s podivíny skutečně fenomenálního ražení. Nicméně jak někteří z vás jistě dobře vědí, mozek oděn do lihového hávu dokáže skrýt i doočíbijící defekty a nedostatky. A tak se mi nakrásně přihodilo, že jsem po větším než malém množství vinných sklenic padla do tenat okouzlujícího lva salonů, tanečníka a svůdce v jedné osobě, v jehož náručí jsem se následně probudila v hotelovém pokoji v jednom z bezpečnostních důvodů nyní blíže nespecifikovaném městě. Monstrozní opice na mém hrbu byla mlžným důkazem, že to, co se odehrávalo v noci, rozhodně neproběhlo v duchu seriozních pohádek o šípkové růžence a jiných. Ještě že existuje ono alibistické: co si nepamatuju, to se nestalo… Nicméně, i přes okno velké jako vrata a morální kocovinu velikosti vítězného oblouku se můj spolunocležník stále jevil jako švarný gentleman. Podroušený úlet zakončený úspěchem. Geniální! A byl ruka v rukávě. Tedy přesněji telefonní kontakt uložen v mém mobilním aparátu a rozvoj společné koexistence na sebe nenechal dlouho čekat. Společné procházky, obědy, večeře, semtam žhavá hotelová noc. Mělo to jeden drobný háček. Můj charismatický osmadvacátník neskutečně rád básnil. Ne, že by jeho poetické výplody překypovaly nevkusem, časem jimi ale začal překypovat kapacitní  rámec mého telefonu. Při frekvenci dvou schůzek týdně mne zásoboval v průměru čtyřmi lyrickoepickými traktáty za den. Mé počáteční nadšení z literárního talentu počalo nabírat strmý pokles, až jsem jednou svoji výhradu vůči veršovateli na romantické večeři rozšafně nadhodila. Po rozpačité reakci skutečně nastala razantní změna – ne, že by  v následujících dnech tok rýmujících se elaborátů ustal, změnil se ale kontext. Z opěvování mé krásy přešel kreativec na lehce vyčítavý tón zhrzeného pěvce, jehož velkolepý talent byl odmítnut. Mít na to nervy, rozepíšu se do detailů. Po čtyřech týdnech nastal čas tuhle prapodivnou rychlovztahovovu story ukočit. Použila jsem obvyklou výmluvu na přemíru pracovních povinností a nutnost soustředit se na sebe. Tato klasika ale nezabrala. Básník se na pár dnů odmlčel a pak nastolil teror hodný speciálně vyškolených jednotek. Harmonogram byl následujícící: 1 výhružná báseň denně, dva zhrzené emaily týdně a nádavkem cca 12 telefonátů. Opět za jeden den. Volal i v noci. Intenzivně 14 dní. Poté, co jsem si v rámci náhlého osvícení mysli zablokovala jeho číslo, počal volat z jiných. Jako finální trifum si vytvořil profil mého jména na Facebooku a přidal si do přátel mé kamarády, kteří se domnívali, že jde o druhý profil mé osoby. Do tohoto prostoru pak umisťoval vzkazy o věčné lásce a mimo to mi neopomněl poslat několik jeho nahých fotografií s podivnými amulety na krku. Sečteno podtrženo, nezbylo, než požádat o pomoc přátele. Pár drsných telefonátů od mých hrůzyplně znějících mužných kamarádů a byl klid! Po čase jsem se dověděla, že jsem měla co do činění se schizofrenikem, toho času na delší vycházce z léčebny… Zážitek nic moc. Na druhou stranu jsem měla obrovské štěstí. Proč? To je docela zřejmé z následujícího videa. https://www.stream.cz/chlapidarium/10011196-stalking#nejnovejsi